Vysvobození z vysvobození

„Když Hospodin zase vedl zajaté siónské, bylo nám jak ve snách! Naše ústa plnil smích, naše jazyky jásaly!“  Žalm 126

Vždycky mě fascinoval příběh Jákobových potomků, kteří se od hladu zachránili v Egyptě.

V zemi, kde našli potravu, se ale po letech postupně stávali otroky. Možná si ten proces ani pořádně neuvědomovali. Bylo to takové plíživé. Je těžké si přiznat, že tam, kde jsem se zachránil, jsem se stal postupem času otrokem. Nežijeme minulostí, ale musíme vzít v úvahu aktuální stav věcí.

Kdy se to začalo měnit? Kdy sis začal uvědomovat, že od láskyplného přijetí a radosti jsi už dávno daleko. Kdy jsi začal prožívat, že vše je stále těžší a horší. Kdy začalo to, že jsi na tomto místě spíš ze strachu než dobrovolně a z lásky?  Už jsi byl psychicky bičován? Byl kvůli tvému ukazováčku bičován někdo jiný? Už jsi musel odložit svoje dítě, nebo jiné příbuzné? Co se to děje?!

 Máš strach, že vlastně neznáš nic jiného? Že otrocká jistota je více než cesta do neznáma?

Jak dlouho chceš stavět faraonovi jeho pyramidy? Kdy prohlédneš, že jsi otrok? Kdy už začneš úpět a volat po záchraně? I když máš za to, že tě sem vedl Bůh, možná to nejlepší, co teď můžeš udělat, je Egypt zase opustit!

Život nekončí. Lepší po několikáté začít, než skončit jako otrok.

Jsem rád, že jsem byl hozen přes palubu, abych si jednoho dne uvědomil, že jsem byl vlastně zachráněn. Že jsem mohl po letech najít svou vlastní identitu. Najít zase místo svobody, přijetí, lásky, najít svoji hodnotu, která je odvozena od Boha, který mě stvořil.

Člověk má někdy pocit, že mu chybí jednoznačné povely, nahání mu strach množství názorů a teologická rozmanitost. Učí se však žít ve svobodě, v pokoře a v respektu k druhým! Kreativní stvořitel nedělá klony, ale má syny a dcery. Každý z nich je originál, každého miluje! Je lepší se s odlišnostmi radovat a s pokorou respektovat, než pro uniformitu trpět a pro nesoulad odsuzovat!

Zasláno čtenářem tohoto blogu