Kenneth E. Hagin a služební dary

V oblasti eklesiologie a autority má na maďarský Sbor víry značný vliv i druhý učitel, zakladatel kontroverzního Hnutí víry Kenneth E. Hagin. Kenneth E. Hagin se předčasně narodil dne 20. srpna 1917 v McKinney, v Texasu a zemřel 19. září 2003. Trpěl vrozenou chorobou srdce. Svoji konverzi prožil podle svědectví své vlastní zkušenosti na rozhraní života a smrti. Když ve svých 16. letech umíral, měl zážitky pádu mezi plameny pekelného ohně. Sestup k branám pekla se opakoval třikrát. Poté, co nad ním po každé při tomto sestupu promluvil hlas Boží, byl vytažen vzhůru na zem. Při třetí zkušenosti cítil, jak jej nějaká příšera z pekla uchopila za krk a táhla jej za brány. Při slyšení Božího hlasu jej tato příšera musela pustit. Při poslední cestě vzhůru prožil svoji konverzi a pochopil důležitost osobního vztahu s Bohem. Při dalších vizích už měl zkušenosti Boží slávy a jeho nadpřirozené zážitky pokračovaly přes osobní návštěvy Ježíše, který mu udělil svou milost a osobně ho vyučoval, aby měl správné porozumění Bible. Hagin následně obsah těchto vyučování zpracoval. Tyto vyučování byly zaměřeny zvláště na dar víry a na to, jak jej předávat a používat, ale také na to, jak o víře vyučovat. Tímto způsobem Hagin prožil povolání učitele. Prorockého úřadu se mu mělo dostat později.

Zajímavé je, že Hagin sám ve svojí osobě naplnil skoro všechny úřady, které popisuje Derek Prince. První fáze jeho služby trvala patnáct let. V této době se nacházel v úřadu pastora a evangelisty. Ježíš mu při jedné z návštěv, které u něho vykonal, sdělil, že toto nebyla jeho dokonalá vůle. Pouze ji připustil, ale dal Haginovi za úkol vstoupit do další fáze své pozemské služby – učitelské a následně prorocké.

Zdá se, že jeho speciální pověření mu umožňovalo vystupovat a vstupovat z jedné fáze do druhé a moc neřešil to, jestli by neměl spolupracovat s nějakými dalšími úřady. Spíš než spolupráci na rovině horizontální a určenou místně – vztahem mezi vyučujícím a učedníkem, vnímal úřady jako záležitost vertikální a časovou. Konkrétní úkol, který mu zadal Ježíš, aby jej konal – učil Boží lid víře, nevnímal jako apoštolské pověření, jak definoval úřad apoštola Derek Prince, ale nazval jej podle úkolu. Byl dynamickým darem pro církev, nikoliv statickým úřadem.

Jeho koncepce, zdá se, nebyla zdaleka tak svazující a vyžadující poslušnost jinému člověku, jako tomu bylo v Discipleship/Shepherding Movement.

Zatímco tedy Derek Prince své vyučování o autoritách nazývá Úřady v církvi, K. E. Hagin razí termín Služebné dary. Termín úřad používá hlavně Starý zákon pro kněžskou, ale také pro královskou a správcovskou službu a do Princovy eklesiologie se dostalo v podstatě díky jeho oblibě ve Starém zákoně a jeho nedostatečným rozlišováním mezi praxí Božího lidu Starého zákona a novozákonní církve stejně jako díky jeho chápání uspořádání starozákonního Izraele jako vzoru pro novozákonní církev. Hagin také nachází inspiraci pro označení autority v církvi darem ve Starém zákoně, ale je též inspirován některými novozákonními pasážemi. V listu Efezským 4, 8–12 se píše: „Proto je řečeno: ‚Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.‘ Co jiného znamená ‚vystoupil‘, než že předtím sestoupil dolů na zem? Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest. A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla.“ (důraz aut.) V žalmu 68,19 nacházíme verš: Vystoupil jsi na výšinu, ty, kdo byli v zajetí, jsi vedl, mnohé z lidí přijals darem, odbojníci však museli zůstat v poušti, Hospodine, Bože!

„Termín úřad se do Princovy eklesiologie dostal v podstatě díky jeho oblibě ve Starém zákoně a jeho nedostatečným rozlišováním mezi praxí Božího lidu Starého zákona a novozákonní církve stejně jako díky jeho chápání uspořádání starozákonního Izraele jako vzoru pro novozákonní církev. Hagin také nachází inspiraci pro označení autority v církvi darem ve Starém zákoně, ale je též inspirován některými novozákonními pasážemi.“

Za pomoci novozákonní pasáže a jisté dávky fantazie v rámci překladu interpretoval původní text žalmu ve významu: „dal dary v lidech“ (kterými jsou pastýři, učitelé, evangelisté, proroci a apoštolové). Překlad je to jistě svérázný. Nicméně nelze přehlédnout, že tuto interpretaci svým způsobem nabízí autor listu Efezským, aniž by však potřeboval tvrdit, že ony dary jsou dány v lidech. Na myšlence, že je v nějakém člověku darován dar, Hagin postavil učení o nedotknutelnosti takovéhoto daru, neboť je psáno: „Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“ Rozpoznal, že v něm samotném se během jeho života projevily všechny tyto dary a to jej opravňovalo neadekvátními prostředky umlčovat hlasy svých odpůrců. Jako dar obdarovaný Duchem věděl, že on může posoudit všechno, ale sám nemůže být nikým správně posouzen. Snažil se vzbuzovat strach a vynucovat si respekt svými výroky ohledně Božích soudů, které měly postihnout toho, kdo by veřejně napadal jeho vyučování, či se mu stavěl na odpor. Zjevně se viděl v duchovní linii s velkými proroky dávných dob a očekával Boží tresty pro své odpůrce podle biblického vzoru. Vždyť Bůh tvrdě zasáhl v případě vzpoury vůči Mojžíšovi nebo v situaci, kdy se malí opovážlivci posmívali Elíšovi. Podobné tendence k zastrašování odpůrců jsou dobře znatelné také v KS Milost a zde tkví také jedna z teologických příčin jejich neustále bobtnajícího konfliktu s veřejnými autoritami.

„Cítil se oprávněn neadekvátními prostředky umlčovat hlasy svých odpůrců. Jako dar obdarovaný Duchem věděl, že on může posoudit všechno, ale sám nemůže být nikým správně posouzen. Snažil se vzbuzovat strach a vynucovat si respekt svými výroky ohledně Božích soudů, které měly postihnout toho, kdo by veřejně napadal jeho vyučování, či se mu stavěl na odpor.“

Příklady biblických postav, které vystupovali s Boží zvěstí s nesmiřitelnou neústupností vůči svým oponentům jsou velmi oblíbeným námětem k motivačním kázáním, povzbuzujícím jejich evangelizační tažení. Postoj konfrontace je tedy teologicky podložený. Vždyť apoštol Pavel, kamkoliv přišel, konfrontoval lidi s evangeliem. V jeho případě biblický text také svědčí o nadpřirozené trestající Boží ruce. Když se kouzelník Elymas pokusil zabránit šíření evangelia, Bůh ho na základě Pavlovy kletby oslepil. Tento text patří v KS Milost mezi normotvorné pro zvěstovatele evangelia.

Při popisu teologie reprezentované K. E. Haginem jsem vycházela z jeho publikace Služebné dary, kde popsal svoje přesvědčení. Především upozorňuje na neúplný výčet a přidává další dary od Boha. Služebným darem je úřad pomoci (slovo úřad je užito jenom v tomto kontextu), který se projevuje ujímáním se potřebných; zajímavostí je, že i mluvení v jazycích a výklad jazyků považuje Hagin za služebný dar, čímž se poněkud odchýlil od klasické letniční teologie ohledně počátečního křtu Duchem svatým s průvodním jevem mluvení v jazycích, nicméně ji zcela nepopřel, protože přetékání Duchem tento dar představovalo a toto přetékání Duchem není žádnému věřícímu uzavřeno; služebným darem je také povzbuzování a nebo je mezi nimi zařazena i služba dávání. Tento výčet darů vychází z 1 Korintským 12, 27.

V samostatné kapitole o rozmanitosti služebných darů zdůrazňuje, že Efezským 4, 11 je pouze deklarativní, krátké vymezení darů a neúplný seznam. Služebné dary přicházejí z ruky vyvýšeného Krista na zdokonalení svatých a k dílu služby (na budování těla Kristova). Bez nich není možné  dokonalování a pokrok. Tyto dary (rozuměj osoby) od Boha potřebujeme, protože jsme dosud nedospěli do míry Kristovy plnosti, přičemž je zjevné, že Kristovou plností míní eschatologickou skutečnost. Kristus dává do církve tyto osoby – dary, dokud se pro ni nevrátí on sám. Proto jsou tyto osoby pod jeho speciální ochrannou.

„Služebné dary (rozuměj osoby) přicházejí z ruky vyvýšeného Krista na zdokonalení svatých a k dílu služby (na budování těla Kristova). Bez nich není možné zdokonalování a pokrok.“

O úřadu mluví K. Hagin ještě v souvislosti s veršem z listu Římanům 12, 4, který se týká úkolů vzájemné služby. Také na základě tohoto oddílu z Písma K. Hagin rozšiřuje své pochopení darů, které Bůh dává do církve.

Služebnými dary jsou tedy lidé, které Bůh povolá a vyzbrojí duchovními dary. Jedná se o dary nadpřirozené. Z tohoto pochopení i vyplývá, že: „Když přes služebný dar působí dar druhů jazyků nebo výklad, nese větší pomazání, než když se projeví přes prostého člena.“

Zde můžeme pozorovat další příklad nábožensky zdůvodněné moci autority nad řadovými členy a zároveň jeden z pramenů nauky o pomazání, kterou Hagin představil v knize Porozumět pomazání. Někteří vyučování interpretují takto: „Pomazaní Hagin rozděluje na tři základní druhy, a to na vnitřní, služebné a společné. Vnitřní, nebo také osobní má za úkol rozvíjet každý sám. Toto pomazaní je východiskem pro všechny ostatní. (…) Druhým pomazáním je služebné, které funguje pouze v rámci služby, která je podmínkou přítomnosti tohoto pomazání. Například, na Elíšu přišlo služebné pomazání až poté, co byla Eliášova služba ukončena. Předpokladem jeho pomazání bylo to, že dlouhodobě Eliášovi sloužil. Třetí formou pomazání je tzv. společné, které funguje pouze v rámci sboru. Pokud ale chce člověk vstoupit do Boží vůle, je nutné, aby se podílel na všech třech.“ S naukou o pomazání souvisí též doxologie tohoto hnutí – bez těchto pomazání není možné vstoupit do Boží přítomnosti a její přesah do eschatologie. Správné uctívání souvisí s přítomností Ducha svatého na bohoslužbě i s přítomností jeho darů a projevů a je podmínkou toho, aby Bůh přijal lidskou službu a oběť chval.

Božímu povolání se musí povolaný přizpůsobit a pracovat na něm, být mu věrný. Kristovými dary jsou podobně jako u Dereka Prince apoštolové, proroci, evangelisté, učitelé a pastýři. Jejich definice se však trochu liší. Apoštolský úřad obsahuje podle K. Hagina všechny typy služeb. Služba proroků je inspirující, protože mluví na „Boží podnět“ a mají „Boží zjevení“. Evangelisté mají bezprostřední pomazání od Boha, aby kázali. Slovo kázané tímto služebním darem se stává slovem Božím. Pastýři se starají o Boží stádo a učitelé vyučují Boží slovo nikoliv přirozenou schopností, ale tou schopností, kterou přijali od svatého Ducha. Tyto dary byly dané proto, aby církev rostla a aby v ní zároveň byla rovnováha.

K. Hagin zdůrazňuje nutnost ocenění nejrůznějších služebných darů. Kritizuje chování, kdy učitelé ponižujícím způsobem mluví o evangelistech, když si stěžují, že evangelisté jsou povrchní a zaměření na senzaci a evangelisté, když na oplátku mluví o učitelích tak, že jsou mnohomluvní a nezáživní. Nelíbí se mu také, když se evangelisté a učitelé spojí, aby o prorocích mluvili jako o fanatických a extrémních. Všechny tyto postoje a toto chování uhášejí Božího Ducha. Proto je velmi důležité nastolit potřebnou rovnováhu. Boží plán pro každý služebný dar je tuto rovnováhu pomáhat vytvářet a na krátkých praktických příkladech ukazuje, jak se mají služebné dary navzájem povzbuzovat.

Na základě zkoumaných materiálů se domnívám, že rozdíl obou pojetí leží v motivaci, jakou jsou věřící ve společenství služebných darů či úřadů drženi.

U Dereka Prince byl přítomný velký důraz na pokoru a poslušnost, jejich svazující dopad byl podmiňován tvrzeními, že člověk sám se připravuje o požehnání, pokud poslušný není, přičemž docházelo k sjednocování a záměně poslušnosti vůči Bohu a poslušnosti vůči člověku duchovně nadřízenému, který předával svěřenému do života nějakou duchovní pravdu. Ke konkrétnímu, mnoha biblickými citáty podloženému učení o úřadech v církvi se navíc připojuje učení o desátku Bohu, jejichž dávání souvisí se vstupem učedníka do učednického vztahu.

U Kennetha Hagina tento přístup není tak markantní. Hagin nestaví na pokoře a podřízenosti člověka, ale na jeho obdarování od Boha a na projevení se tohoto daru. Jako dar má být následně prorocky potvrzen. Služebné dary se neprojevují pojmenováním, ale silou a pomazáním. Hagin má slovo pomazání velmi rád. Toto pomazání má potvrzovat dar, který Bůh dává do církve.

„Derek princ kladl velký důraz na pokoru a poslušnost, jejich svazující dopad obhajoval tvrzeními, že člověk sám se připravuje o požehnání, pokud poslušný není. Hagin nestaví na pokoře a podřízenosti člověka, ale na jeho obdarování Bohem a na projevech tohoto daru.“

Zdá se, že Haginovo učení o autoritách v praxi nebylo příčinou kontroverzí, jako tomu bylo u Pastýřského hnutí. Příčinou kontroverzí spojených s Hnutím víry byla snaha absolutizovat víru, takovou víru, která se neohlíží na realitu, ale přijímá zjevené pravdy. Tlak na „správnou“ víru soustřeďuje člověka na zmiňované pravdy a vede k tomu, že dotyčný, chtěje převzít od Boha požehnání, se snaží, ať sám či na základě doporučení, popírat realitu, která měla bránit naplnění modlitby skrze víru, což mělo v několika desítkách případů fatální následky.

„Tlak na „správnou“ víru soustřeďuje člověka na zmiňované pravdy a vede k tomu, že dotyčný se snaží popírat realitu, která měla bránit naplnění modlitby skrze víru.“

Co se týká mého osobního zhodnocení předkládané nauky, považuji důsledně aplikované učení v oblasti autority u Dereka Prince jako nasazování teologických pout pro utváření sociologické vazby, jako teologicky zdůvodněnou a biblickými verši podloženou svěrací kazajku určenou k ovládnutí lidské osobnosti a změně jejího vývoje. Učení Kennetha Hagina bych spíše označila jako snahu vznést se až k božským výšinám. Bůh přece dává dary, dává pomazání a tak se Kenneth Hagin snaží své následovníky přesvědčit, aby z tohoto pomazání čerpali a vírou pevně drželi dobyté pozice. Proto v jeho případě a v případě jeho následovníků navíc hrozí významný výpad směrem ke snahám o jakoukoliv reflexi zdůvodněný speciální ochranou pro Boží vyvolené. Nepříjemný křesťanský triumfalismus a příznačná zaslepenost proto charakterizuje všechny jeho následovníky.

„Důsledně aplikované učení Dereka Prince v oblasti autority u považuji za nasazování teologických pout pro utváření sociologické vazby. V případě K. Hagina a v případě jeho následovníků hrozí výpady proti snahám o jakoukoliv reflexi zdůvodnitelné speciální ochranou pro Boží vyvolené. Nepříjemný křesťanský triumfalismus a příznačná zaslepenost proto charakterizuje všechny jeho následovníky.“

Experiment Učednicko-pastýřského hnutí samozřejmě doprovázely značné kontroverze a představitelé hnutí se stali terčem veřejné kritiky. Podobné krizi později čelilo o něco mladší Hnutí víry. V letech 1983-1984 došlo k prvním snahám o sblížení obou proudů. Kenneth Copeland, rychle se dostávající na výsluní vedle Kennetha Hagina, podpořil hnutí Discipleship/Shepherding a představitelé tohoto hnutí na oplátku hájili jeho tvrzením, že jeho učení, podobně jako jejich, bylo špatně pochopeno a aplikováno. Obě strany se dohodly na vzájemné podpoře a respektu a taktéž se přimlouvali za vzájemné zproštění viny za přehmaty z minulosti. Copeland dokonce volal po vzájemném sjednocení jejich zjevení, aby církev získala zjevení ještě hlubší. Představitelé těchto dvou proudů se vzájemně sešli a vyjádřili snahy o smíření na první celonárodní konferenci „Sítě křesťanských organizací“ v červenci 1985. Cílem této Sítě bylo mimo poskytnutí etického kodexu také vytvářet jednotu ve službě. Oběma těmto proudům přineslo toto spojení jistou stabilitu už tak otřesené pověsti. Zdali v rámci spolupráce v tzv. Síti došlo nejen k prolnutí teologických myšlenek, ale i k vytvoření jednotného teologického systému není známo. Nicméně doklad o společné službě nacházíme i v původní české knize Apoštolská služba, kde se píše: „…v roce 1964 pronesl Kenneth Hagin proroctví na shromáždění, kde spolu sloužili (s Derekem Princem), v němž předpověděl brzkou obnovu apoštolské i prorocké služby. Derek Prince toto proroctví považoval za pravé.“ Kombinace teologického systému těchto dvou mužů tvoří základ i oporu nauky uplatňované ve Sboru víry v Budapešti, jejíž vůdčí osobností je pastor Sándor Németh.