Vítr se otočí,
se sektou zatočí.
Naseká polena,
rozláme kolena
těch, co zde stojí
marně se bojí.
Nejvíce pokřiku
z denního nácviku.
Všechno se naučit
ostatní poučit,
celý svět podstrčit.
Vážně už nevíš,
proč tady sedíš,
do předu hledíš?
Převaz své oči,
ten svět se točí.
Všechno ti sebere,
věř tomu, ne že ne.
Zdaleka slyšíš,
jdeš a pak ničíš
své lidské vztahy.
Všechny tvé snahy
nastolit lásku
v tenkém provázku
zavázat uzel
poradí kozel…
Říká si rada
a moudrá brada.
Krášlí ho šediny
je tady jediný.
Kouká tam zvýše
zde ve své pýše.
Říká si hrdina
a tvoje rodina!
Nikoho nemáš,
slovo to nemaž.
Zasytíš duši
až po ty uši.
S pláčem tam uléháš,
srdce ti buší.
Zažeň ty rozmary!
Vidíš se stát
před těmi soumary,
jak ovce stád.
Celý se zachvěješ,
nic v sobě nezhřeješ,
falešnou láskou
s menší nadsázkou
občas se zasměješ.
Nikdy už nesmeješ
své staré hříchy,
scelené pýchy.
Ta všechno zabila,
ohnivě zalila.
Poddaná srdce
laskavá, měkká
zalila láva,
nevzejde sláva.
Odloupni kamínek,
zahřej ho v ruce
dokud je ještě čas,
srdce v něm tluče.
Obměkči olejem
své zkřehlé ruce.
Odpusť si, umyj se
v té čisté řece.
Řeka té svobody
umyje tvář,
pochopíš, uvidíš
zas BOŽÍ zář.