28 let jsem byla v tomto společenství, kde jsem měla i své letité blízké přátelé. Zpětně bych o něm řekla, že počátek špatný nebyl. Získala jsem povědomí o křesťanství, základy a pohled na život, podle kterého jsem ten svůj mohla přerovnat. Postupem času se tak, jak to bývá, pomalu a nenápadně, uzavíraly dvířka, a člověk ani nepostřehl, že se poměry v této komunitě dostaly až za hranice. Dnes vidím, že z této sekty není vůbec jednoduché se dostat. Její vůdce je velmi inteligentní člověk, na pohled charismatický s velmi dobře zvládnutou psychologií vůči člověku. Po osobních zkušenostech zastávám názor, že pokud se z tohoto všeho chce člověk dostat, musí se ho to dotknout přímo a osobně. Není to tedy o těch druhých, co oni povídají, jaké oni mají zkušenosti, ale skutečně velmi osobně o něm samotném. A pak záleží na tom, zda v té dané chvíli, ten dotyčný porozumí tomu, proč se s ním ty věci dějí. Buď přistoupí na to, že je na tom opravdu špatně, že pastor a další autority mají pravdu, a podvolí se jejich taktickým manévrům, které mají schopnost jej rozložit tak, že sám přestane věřit i tomu, co právě řekl. Nebo se obrátí o pomoc přímo k Bohu, a začne naslouchat a následovat Jeho. Bohužel toto zde řada lidí nesvede, protože se tomu nikdy nenaučili. I když mnohdy nechápou, co se děje, snadno uvěří tomu, že závěr vedoucích je i závěrem Boha, a je tedy správný, protože je to prý psáno v bibli. Tak jim zůstane pocit ochrany autorit a zastřešení, a když si zachovají stejné smýšlení jako většina vedoucích, mají šanci, že budou se všemi, nebo alespoň s většinou opět v pohodě, ale neví, že tím se Bohu mnohem více uzavřou a sami sebe ještě vice uzamknou. To všechno se dělo i v mém případě a to až do chvíle, dokud se mě to nedotklo osobně. Už v minulosti jsem prožila situace, které byly nespravedlivé, ale odložila jsem to s tím, že tomu asi nerozumím, nebo že to nebudu řešit. Ale v posledních dnech, před mým odchodem, jsem si více začala všímat, že takovéto věci sílí. Nevěděla jsem, co to znamená, protože ti, kterých jsem si vážila, byli zpochybňováni, bylo o nich říkáno, že už nemají šanci, že jim není možné odpustit, byli odstřiženi pod výhrůžkou, že pokud se s nimi dále budeme stýkat, onemocníme. Navíc, sami ti lidé byli tak vyděšení, že i oni mě prosili, abych se s nimi nebavila a nezpůsobila si před vedoucími potíže. Na to jsem však nikdy nechtěla přistoupit. Proč bych se měla bát? Začala jsem se tedy ptát vedoucích, co se to děje, ale na místo odpovědi jsem byla varována, že přestávám být důvěryhodná, protože ani já sama nedůvěřuji. Celé to bylo divné, a mě vyvstaly myšlenky, že se začínáme chovat, jako nějaká sekta. Bylo to silné a zároveň hrozné. Připustit, že by vše, čemu jsem věřila, mohlo být úplně jinak. Nechtěla jsem to ale připustit a stále jsem doufala, že se to může změnit. A když jsem od autorit, namísto odpovědí na mé otázky, slyšela jen další zpochybnění, navíc, někteří na mě vyloženě žalovali, že si dovoluji ptát, šla jsem znovu přímo k Bohu, všechny mé pochybnosti i otázky mu řekla, a požádala, aby mi odpověď dal On sám. Odpověď přišla rychleji, než bych čekala. Za 14 dnů si mě a mého manžela nechal pastor předvolat a sdělil nám, že můj manžel už do shromáždění nesmí. Důvodem zákazu bylo jeho zahřívání židle. S manželem jsme se na sebe jen podívali a usmáli se. V ten moment nám oběma bylo jasné, že právě to byla odpověď na naší otázku. Dnes můžu povědět, že kdybych už tenkrát věděla, co mě čeká, můj odchod by byl mnohem rychlejší a bez tolika otázek k Bohu. Díky Němu, jsem z toho venku, a Bůh má konečně možnost mít se mnou otevřený a svobodný vztah. Někteří mi volají „Ilono, pomoz, udělej něco!“ ale nejde to. Není to o člověku. Ta lež a strach jsou mocnější, než jakákoliv lidská aktivita. K pravdě musí každý dojít sám, a jedna důležitá věc to vše podtrhuje, na osvobození z tohoto uskupení a svobodný život musí být člověk připravený, jinak to prostě osobně dá jen velmi obtížně. Cestou je mít opravdu osobní vztah s Bohem, osobně Jej znát a důvěřovat Jemu, nikoliv lidem. Lidi nám mohou pomoc, ale mohou i zklamat, jsou to stále jen lidi, i když si říkají pastor, ale Bůh nezklame nikdy.

Ilona H.