Poslední 2 roky mého 15. letého působení v Novém Životě (NŽ) jsem ze shromáždění i ze skupin, odcházela plná depresí. Pochopitelně mi bylo řečeno, že nejsem v dobrém duchovním stavu. To byla samozřejmě pravda, ale nikdo se o můj život nezajímal, spíše jsem vnímala, jak se různí lidé ode mě distancují.

Na shromáždění mi nebývalo dobře, a tak se občas stávalo, že jsem raději zůstávala doma a četla si Bibli. Volala jsem k Bohu s otázkou, proč už ke mně nemluví jako dřív.

Říkala jsem si, jaká se stala velká změna v mém životě! Když jsem v Brně ve svých 16. letech uvěřila, a mým pastorem byl Micael Lundin, tak jsem do církve přímo utíkala. Nikdo nebyl schopen mě zastavit. Byl to můj domov se vším všudy.

Jednoho krásného dne sestra v Kristu, má dlouholetá přítelkyně, odešla i se svým manželem z NŽ. Moc dobře vím, co všechno jejímu odchodu předcházelo. Mám na mysli hlavně tu bezohlednost a tvrdost jednání vedoucích vůči jejímu manželovi, i když věděli, čím vším si v životě prošel. Navíc se v té době potýkal se zdravotními problémy. Vyčlenili ho, jako „nemocnou ovci“, nevěnovali se mu, ale vyžadovali, aby on k nim chodil s „prosíkem“ na přezkoumání svého duchovního stavu. Spoléhala jsem na systém nastavený NŽ, že jeho, takzvané, duchovní autority celou záležitost dobře vyřeší, ale jejich jednání mě o tom nepřesvědčilo, ba naopak.

Jednou jsem se odvážila této sestře zavolat, i když jsem ještě stále byla v NŽ, a ona již byla součástí jiného křesťanského společenství (a to není žádoucí, je to stále více v NŽ zakazováno, přemýšlím, jestli lidé mají stále svobodu slova, svobodu vyznání a svobodu projevu apod.) Během hovoru mi řekla jednu větu: „Nerada ti to říkám, ale Miki není dobrý pastýř.“ V ten moment jsem si uvědomila, že příčinou mého stavu (deprese, odsouzení, bezvýchodnost, beznaděj, prostě už nic dobrého, jen pomalu umřít) nemusím být jenom já sama, ale tou příčinou může být i takzvaná „pastýřská péče“.

Vzala jsem si biblický slovník a našla si slovo pastýř a vše jsem si pečlivě pročítala. Zvlášť mě oslovila pasáž o tom, jak se chová pastýř k nemocným ovcím.

Ezechiel 34:4-16
…a ovce pást nebudete? Nevyléčitelné jste neposilnili, nemocnou jste neléčili a polámanou jste neobvázali, zapuzenou jste nepřivedli zpět a hynoucí jste nevyhledali, panovali jste nad nimi násilím a se surovostí…

Dobrý pastýř nemocnou ovci od stáda oddělí, ale věnuje ji větší péči, aby se co nejdříve zotavila a mohla se vrátit zpět do ovčince. Nemocná ovce si sama neumí pomoci, je plně odkázaná na pastýře a na jeho péči. Pokud pastýř nemocnou ovci oddělí od stáda a nechá jí napospas sobě samé, stává se kořistí dravé zvěře.

Spoustě lidem v NŽ bylo řečeno, že jejich duchovní stav není dobrý. Nyní jsem přesvědčena o tom, že stav ovcí je odrazem péče pastýře. Jako tenkrát, znovuzrozená 16letá křesťanka, jsem si neuměla představit, že ještě jednou zažiji něco tak nádherného, velice podobného mému „znovuzrození“. Když jsem se vymanila z dlouholetého útlaku, z učení NŽ a učinila pokání z toho, že jsem na 1. místě poslouchala člověka, Bůh ke mně znovu začal mluvit. Duch Svatý mě poctil svojí přítomností, není na světě nic krásnějšího. To mi věřte. Vrátila se mi radost ze života. Těším se na každý nový den.

Již nepotřebuji prostředníka mezi mnou a Bohem v podobě člověka. Jednoho prostředníka mám, toho, který prolil svoji drahocennou a svatou krev, a tím je sám Ježíš Kristus, ten pomazaný, náš král nejvyšší.

Není pravda, že každý kdo odejde z NŽ, je odpadlíkem od Boha. Ten, kdo odešel z NŽ, se vymanil z nadvlády člověka.

Ludmila H.