Do Nového Života jsem přišel na jaře 2008 po tom, co jsem byl 16 let mezi Svědky Jehovovými. Pocit osvobození byl povznášející, ovšem od počátku doprovázený několika ALE. Po tolika letech specifických výkladů jsem cítil velkou potřebu vše vybudovat znovu, od základů. Bohužel, zbylo dost nezodpovězených otázek a už jen při jejich položení jsem se cítil provinile. To bylo mé první ALE, se kterým jsem se celou dobu v Novém Životě potýkal. Druhé, mnohem tíživější se týkalo mého manželství – moje manželka na moje obrácení nereagovala zrovna s nadšením, prostě rozdělená domácnost se vším všudy. Ke Svědkům Jehovovým totiž přišla po velkém rozčarování z liberecké Jednoty bratrské, resp. z nevraživosti mezi místními skupinkami kvůli financování sborového domu. Na obě ALE jsem brzy dostal „fundovanou“ odpověď, když na skupinu přijel pastor. První ALE vyřešil tím, že my, nově obrácení bývalí Jehovisti, bychom se raději vzájemně neměli stýkat, protože kdoví, co by to ještě vyplodilo. A o mém manželství měl taky jasno – buď se manželka obrátí, nebo se rozvedeme, protože jinak jistojistě odpadnu. Manželka totiž odešla údajně z jedné z nejlepších církví té doby, takže vlastně odešla od Pána a basta. Postupně se objevilo další ALE – s pocitem nedostatečnosti a neukojeného hladu se samotná návštěva shromáždění stávala břemenem – práce na 3 směny, plat nic moc + manželčina mateřská. Dojíždění do Ústí 50 km, děti v autě plačící po mamince… Nu což, už to budou 4 roky, co jsem byl na shromáždění naposledy. Vnitřní pocity nedostatečnosti se tedy mísily se zlobou vůči manželce, která mě ani za mák nepodpořila. Ona zřejmě prožívala něco podobného, mezi SJ patří už jen formálně. Vůbec mně netěšilo, když jsem se dočetl o praktikách vedení sboru, s pastorem v čele a skutečné osvobození přišlo až s pochopením, že takhle Ježíšovi následovníci opravdu nefungovali. Že by pár těch lepších vyučovalo a zbytek jenom poslouchal. Zpětně jsem se ujistil i v tom, že mi chyběla opravdová bratrská láska, která byla nahrazená „chlapáckým“ provoláváním vítězství a výsměchem protivníkům. O pastorovi – který byl opravdu “vznešený”, skoupý na pozdrav, přičemž mluvil jen s někým – jako o pastýři nemůže být prostě řeč. Jeden z posledních „hřebíčků do rakve“ bylo, když arogantní nadřazený hulvát byl učiněn pastorovou pravou rukou, na odiv všem, a ještě k tomu vedoucím chval, který si neustále pletl texty písní. A co se týká toho rozvodového “proroctví”? Ještě že jsem byl natolik pokřivený a nevydaný, že jsem to nikdy nepřijal a manželství definitivně nerozbil. Co jsem však přijal, byla část povýšenosti a hnusného postoje k ženám, kdy jsem, jako pes zahnaný do kouta, štěkal a kousal… S hrůzou jsem si uvědomil, že jsem to byl já, kdo 12 let dělal v manželství větší zlo, jako bych spáleného tlačil zpět do ohně. Po mém prozření přišel nevyslovitelný pokoj od Pána, veškerá zloba zmizela v okamžiku, doma nastal mír, děti (už nám kousek povyrostly) si rády povídají o Bohu a jediný stín je můj pocit viny vůči manželce, které jsem 12 let křivdil v srdci a podle toho se k ní i choval. Nedejte se zavést na scestí člověkem, který ignoruje lásku a rodinu danou Bohem. Nemusíte dostát jeho požadavkům, pravidla hry stanovil už dávno někdo jiný a na rozdíl od něj vás miluje!

Luboš