Pro žádné náboženské hnutí není větší zločin než kacířství. Kacířství se potírá tvrdě a nekompromisně. Nejdůležitější je kacíře veřejně likvidovat, veřejně je dehonestovat, dehumanizovat a především zahladit jejich památku. Jinými slovy exkomunikovat je. Nepleťte si ale kacířství s herezí, s tou to totiž vůbec není tak vážné. Opravdu. Tak pozorně poslouchejte a dělejte si poznámky, pokud vám to nezakážou. Poznámky jsou totiž nebezpečné. Na rozdíl od záznamů se nedají mazat a nemají historii prohlížení. Učení vedoucích se totiž často rozchází, nebo si protiřečí, ale to se neřeší, protože oni slouží Mikuláši Törökovi. Vždyť on sám říká, že pokud pochybí někdo, kdo jinak žije dobře (chápej: je k němu loajální), tak stačí, že se omluví a všechno je v pořádku (a to je řeč o hříchu!). Kacířství je totiž kritika vedení. Šíří se nenápadně a proto je třeba kacíře aktivně lovit. Není proto divu, že se Dan Török nijak zvlášť netají svým obdivem k jezuitům, největším lovcům kacířů. Zajímavé také je, že si nevybavuji, že by se na tomto honu na kacíře nějak podílel třetí muž triumvirátu, Zdeněk Dvořák. To by ale bylo asi na podstatně delší zamyšlení o tom, na čem on se v církvi vlastně vůbec podíl.

Recenze zaslaná čtenáři tohoto blogu.