Jak již název napovídá, tento příspěvek je přímo inspirován článkem z webu církve z roku 2017.

Pastor hned v úvodu článku podotýká, že stručný popis sebeidentifikace církve je přímou reakcí na dotazy zvnějšku snažící se církev někam zařadit. V článku stojí:

Chápeme, že lidé chtějí rychlou a srozumitelnou informaci, která jim pomůže se zorientovat. Chápeme i to, že se lidé potřebují nějak a s něčím identifikovat a připadá jim divné, když tuto potřebu u někoho nevidí. Naše identita, orientace i směřování jsou ale ve své podstatě jasné, srozumitelné a neměnné:
Naším směrem je následování Boha, ve kterého jsme uvěřili, který nás v Ježíši Kristu vykoupil. A k tomu patří úsilí o porozumění a poslušnost Božímu slovu.

Tato identifikace je pro nás dostatečná a srozumitelná. Znamená to, že naše učení není statické, vyvíjí se podle našeho poznání Písma. Samozřejmě, základní prvky křesťanské nauky jsou jasné a stabilní. Ale Písmo je velice obsažné a bylo by troufalé učení církve uzavřít a dále je již v žádném ohledu neměnit. To by poměrně brzy vedlo k tomu, že by „naše učení“ zamezovalo poznávání a přijímání nového pochopení Písma. A to je pro nás nepřijatelné. Proto tedy nemáme kodifikované a uzavřené ani celé učení, ani jakousi přináležitost do některého z „proudů“.

Při četbě těchto odstavců se nabízejí následující otázky. Proč se církve identifikují? Proč se k některým přesnějším popisům dobrovolně hlásí? Proč každá církev nepodává takovéto rozmělněné, anonymizované a nenapadnutelné prohlášení?

Odpověď je nasnadě. Nejde totiž pouze o identifikaci napomáhající druhým, aby se snadněji zorientovali. Kodifikace stanovisek není uzavřením Písma. To není motivem, proč ho jiné církve podávají. Vyjádření „bylo by troufalé církev uzavřít“ zní sice úžasně nábožensky korektně, ale prakticky je úhybným manévrem, kterým se autor obratně odmítá k tématu vyjadřovat. Otázku tedy fakticky nezodpovídá, a přestože dále v článku hovoří o pokoře, takovýmito výroky v důsledku pyšně odsuzuje všechny, kteří se konkrétněji identifikují a nějaký „kodex“ mají.

Proč se tedy ostatní církve identifikují a proč to Nový Život nechce udělat?

Lidé se identifikují, aby vůči okolí vzbuzovali důvěru, aby nově příchozí věděli, čemu se vedení samo zavázalo, z jakých hranic nikdy neplánuje vykročit, jakou předvídatelnou budoucnost svým potenciálním následovníkům nabízí. Předpokladem totiž je, že do církve přijde někdo nový, kdo hledá pevné opěrné body, životní jistoty.

To ovšem v církvi Nový život již dávno není potřeba, protože do církve nikdo nový nepřichází. Potenciální následovníci neexistují a zůstávají jimi pouze dorůstající děti členů od mladosti podrobené zdrcující masáži.

Tím, že církev se nehlásí k žádnému oficiálnímu proudu, nesympatizuje s žádnými jinými církvemi ani sbory, je toto prohlášení pouze povýšeneckým a nabubřelým poplácáním vlastních ramenou pastora, který nechce takovýto závazek učinit, aby si mohl uchovat maximální moc ve svých rukou. V církvi, kde podstatou je měnící se poznání, ho přeci nikdo nemůže napadnout, že jeho rozhodnutí nezapadají do „kodexu“ církve, zvlášť když ze stejného důvodu ani nepřipouští existenci staršovstva a k zpochybnění své autority přistupuje jako ke smrtelnému hříchu.

Co tedy v důsledku pastor svým prohlášením říká? Když dospějeme (rozuměj JÁ dospěji) k závěru, že Boží slovo říká něco jiného, tak začneme (rozuměj JÁ vás přiměji začít) dělat některé věci jinak.

A k tomu dochází vždy, když se někdo stane nepohodlným. Členy to už ani nepřekvapuje, již si zvykli.

Nechme nyní ovšem stranou nepohodlné, či prohřešivší, od kterých se pastor s oblibou odděluje a vylučuje je i v případech, kdy ještě včera mnohé dělal úplně stejně. Co řadoví členové, kteří po 20 letech „vlastní“ církev už vůbec nepoznávají a jsou kvůli svému zmatení, či skrytému nesouhlasu vyplaveni na okraj? Církev není statická, a proto se neustále mění…co si mají počít ti, kterým něco nedošlo ve stejnou chvíli úplně přesně stejně tak jako pastorovi, ale jsou pod tlakem to změnit, jelikož jemu to došlo? Co když v minulosti pastor někoho vyhodil na základě nesouhlasu s názory, které nyní sám zastává? Co kdyby pastor vyloučil i sebe samého, kdyby mohl potkat „svou minulou verzi“?

Nicméně zanechme kritiky. Závěr článků je bezesporu pravdivý. Takováto plytká identifikace církve bezesporu nečiní pastora nijak vratkým, ale naopak stabilním, jelikož jeho poznání není konečné a může si kdykoliv cokoliv rozmyslet. A co je komu do jeho minulých přešlapů učiněných na základě starého poznání?! Vždyť nyní je pevný a stabilní a to je přeci podstatné! Teď má dobré poznání a proto ho poslouchejte. A čert vem všechny lidi, kteří se ho opovažují neomaleně kritizovat! Čert vem i lidi, jimž pro názory, které již třeba ani nezastává, zničil životy! Prokleti buďte!!
Nebo?!

Skutečným kodexem Církve Nový Život (rozuměj Töröka) je totiž:

„Kdo není s námi (rozuměj s Törökem) je proti nám (rozuměj proti Törökovi).“