“Zbabělci vždy prahnou po smrti lidí, kteří jim komplikují život. “ G.B.Shaw

Vyloučení člověka z církve je obhajováno výroky typu „už mu nešlo pomoci”, „nechtěl žít dobře”, „postavil si hlavu“, „chtěl něco jiného”, „toužil po světě“, „zatvrdil se“, „nechtěl činit pokání”. 

Kdybyste se mohli vyloučených lidí zeptat, proč odešli, tak by vám zpravidla řekli, že moc chtěli, aby jim někdo pomohl, že chtěli žít dobře, že se snažili poslechnout, být věrni Bohu.

Na základě dalších a dalších příběhů, které o NŽ slýcháme, jsme přesvědčeni, že NŽ druhým pomáhat nechce. Kdo padne a selže, je zpravidla obviněn ještě z mnoha dalších věcí a vedení napomáhá pouze tomu, že je ještě víc zdeptaný – a navíc izolovaný a veřejně ponižovaný. 

Než, že druhým „nebylo možno pomoci“ se zdá pravděpodobnější, že jim nikdo nikdy pomáhat nechtěl, pouze se chtěl zbavit přítěže, slabého článku, případně oponenta a kritiky. Záležitosti se neřeší. Vedení se nikomu nezpovídá. Lidé se vyhazují, protože nechtěli činit pokání.