Když si tak pročítám zkušenosti na tomto blogu a přidám k tomu, co jsem slyšel vyprávět a ještě nebylo zapsáno, když započítám i svou vlastní zkušenost, pak mě to nutí k zamyšlení, co je prvkem soudržnosti církve Nový život.

Kdysi jsem si myslel, že je to láska, kterou lidé prostě z nutnosti chránit se před vlivem světa, drží pevně na opratích. Občasné excesy a shromáždění vedená proti těm, co odešli jsem vnímal jako nutnou bolestivou zkušenost, kterou církev musí projít, aby byla pevnější a čistější. Pastora jsem vnímal jako vůdce, který je tím Božím darem pro vedení jeho lidu.

Dnes vidím, že prvkem soudržnosti je tu něco jiného. Je to manipulace skrze strach a pocit nedostatečnosti, které drží lidi ve stádu. Strach odejít, aby se člověk neodtrhl od Boha a nebyl zavlečen pryč. Strach z vlastních myšlenek jestli jsou dostatečně čisté. Tyto pocity vyvolané zdatnou manipulací skrze vyučování kontrolují myšlení jednotlivých členů. Lidé jsou tu nešťastní a bojí se jeden druhého. Neví komu se svěřit se svými pocity. Pokud je na někom vidět, že se nebojí, je označen jako potenciálně nebezpečný a vytlačen na okraj. Za tu dobu, co jsem byl členem, odešlo mně mnoho milých lidí, ze kterých bylo cítit laskavost a přátelství.

Je zajímavé, jak z postupem času, jak ztrácí zábrany a jak se zbavuje všech, co by ho drželi trochu zpátky, se pastor dostává do své skutečné podoby, kdy to dobré, co měl oblečeno navrch jako beránčí kůži už nějak vypelichalo a odvál to vítr a čím dál tím víc se objevuje vlčí srst a být karkulka, tak se ptám „A babičko, proč máš tak veliké zuby?“ Nedovolil bych si takto psát, kdyby sám pastor takto směle nehovořil o jiných a nepoužíval varování typu „ovce není vlk, ovce druhé nekouše“

Slovům o nedostatku lásky se pastor veřejně směje. To je taky manipulativní chování. Stačí se tomu zasmát a je to. Nic není potřeba vysvětlovat. Všichni, kdo mu důvěřují to v tu chvíli mohou hodit za hlavu. Zasmějí se také, aby ho ujistili o své loajalitě. V podstatě by mohli vyškubnout Janovy dopisy z Bible a zahodit.

1.Jana 2: 9-11 Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí bratra, je až dosud ve tmě. Kdo miluje bratra, zůstává ve světle a nikomu není kamenem úrazu. Kdo ale bratra nenávidí, zůstává ve tmě. Chodí tmou a neví, kam jde, neboť mu oči zaslepila tma

Tato Janova slova mi pomohla vidět, co je podstatné a na čem skutečně záleží.