„Král má oslí uši!“ Když to nemohl říct králův holič, protože byl králem zavázán k mlčenlivosti, tak se to tajemství mezi lidi dostalo jinak. Holič ho nezvládal nést sám, řekl ho vrbě a velmi se mu ulevilo. Z vrby si hudebník odřízl větev, z té udělal kolíček do basy a basa sama spustila a tajemství bylo venku. V jiné verzi příběhu holič pověděl tajemství do jámy v zemi, poté ji zahrabal, a když na tom místě vyrostlo rákosí, tiše šeptalo lidem do uší pravdu. Doba pokročila. V naší verzi nemáme vrbu, ale blog, který stejně jako vrba může skrýt identitu mluvčího. V hlavní roli máme rovněž muže s autoritou. Nehrozí popravou fyzickou, jen takovou společenskou, říká se jí vyloučení.

Do role holiče, který nosí břímě tajemství se v našem příběhu dostalo mnohem více lidí než jeden. Někdo byl svědkem zákulisního jednání, někdo se účastnil akce jen pro vybrané, jiný byl obětí.

Někteří jsou svobodní ke svědectví. Jiní z různých důvodů zadržují dobro pravdy. Je psáno: „Neodpírej dobrodiní těm, kdo je potřebují, když je v tvé moci něco učinit.“ (Přísloví 3:27) Tvé svědectví může napomoci k vnitřnímu uzdravení někomu, kdo se potýká se stejně traumatizující zkušeností jako ty. Když se vypovídáš, učiníš dobro i své duši. Uvolníš to, co tě trápí a odpustíš mnohem snadněji a opravdověji. Zároveň víš, že jsi udělal něco dobrého pro ostatní. Bez tvého slova to nejde. Ono je hezké se modlit k Bohu, aby udělal to a tamto, ale Bůh za tebe nebude dělat to dobro, které je v tvé moci. Když to můžeš udělat, tak Bůh čeká, že to uděláš.

Jiným brání ve svědectví ušlechtilý pocit, že je potřeba ochránit církev jako celek, aby to na ní nepřineslo ostudu. Svou zkušenost můžeš podat jako svědectví o Boží moci k vysvobození. Silou svého svědectví pomůžeš zmenšit již existující ostudu a napomoci k řešení. Vyřešit je lepší než tutlat. Skrývání má potenciál k tomu, aby existující problém ještě narostl. Pak to bude ještě větší hanba a to říkáš, že nechceš.

Jestli si nevíš rady, tak pošli nějaký návrh a svoji představu, jak by to mělo vypadat. Můžeme být vrba a můžeme být rákosí. Můžeme pořádně zahrát nebo jen tak zašeptat do větru, ale nemá cenu nechávat si to pro sebe.

Je čas odpouštět a je čas volat po spravedlnosti. Chceme, aby poškození měli možnost odložit svá břemena a mohli pocítit úlevu. Chceme aby mohli vidět, že v tom nejsou sami, že mnoho dalších prošlo podobnou zkušeností. Chceme, aby viděli, že neztratili věčný život, že Bůh jim neodňal svého Ducha, že mohou s důvěrou dále používat své dary, že na ně nepřišlo nějaké strašlivé prokletí, že nejsou odpadlíci.