Jedna z nejděsivějších věcí na inkvizici bylo, že nehledě na to, čeho a na kom se dopustili, vždycky si to nakonec ospravedlnili a utvrdili se ve svém jednání.

Obvzláště bizární byly procesy s údajnými čarodějnicemi, které byly obviňovány z naprosto absurdních důvodů a následně mučeny, dokud se nepřiznaly, nebo nezemřely. Oba výsledky byly považovány za důkaz opodstatněnosti obvinění. Byl to začarovaný kruh, ve kterém chyběla jakákoliv zpětná vazba.

Zcela totožný mechanismus funguje v Církvi Nový Život. Jen čarodějnictví nahradila světskost, pýcha a „zlatý standard“ špatný duchovní stav. Mučící nástroje nahradily šikana a gaslighting a smrt nahradilo „odpadnutí“. Podstata ale zůstává stejná, ať už je člověk zmanipulován do „pokání“, nebo je vyštípán z církve, vždy je to nakonec prezentováno jako důkaz duchovního rozeznání pastora. Tak se utvořil a utvrzuje jeho kult osobnosti.

Na závěr zmíním jeden citát z Bible:

„Z ostatku pak jeho udělá boha, rytinu svou, před níž kleká, a klaní se, a modlí se jí, řka: Vysvoboď mne, nebo Bůh silný můj jsi. Neznají ani soudí, proto že zaslepil oči jejich, aby neviděli, a srdce jejich, aby nerozuměli. Aniž považují toho v srdci svém. Není umění, není rozumu, aby kdo řekl: Díl z něho spálil jsem ohněm, a při uhlí jeho napekl jsem chleba, pekl jsem maso, a jedl jsem, a mám z ostatku jeho ohavnost udělati, a před špalkem dřevěným klekati?„
[Iz 44:17 – 19]

Jak se můžete klanět modle, kterou jste pomáhali vyrobit?

Taky jsem v tom vězel, ale vystřízlivěl jsem. Ta kocovina byla opravdu drsná, ale za tu čistou hlavu a svobodnou mysl to stálo.