Měl jsem jedinečnou příležitost vyrůstat v CNŽ v době, kdy docházelo ke zvláštnímu přerodu. Už si nepamatuju příliš z dob, kdy Nový Život byl v podstatě odnoží Hnutí Víry, ale dobře si pamatuju, že se jezdilo do Maďarska a jak byl Sándor Neméth opěvován, a taky si dobře pamatuju, jak to zničehonic skončilo a najednou se všichni začali tvářit, jako by to nikdy nebylo. Moc dobře si pamatuju, jak všichni hltali knížky Dereka Prince a jak se prodávaly v Ústí při dvoudenním a taky to, jak jednoho roku pomalu ze stolku spolu s dalšími autory zmizely. Pamatuju si, jak doznívalo padání v Duchu a třesení a tancování a skandování při chvalách a jak se chvály nesly celým areálem ve Zlatých Horách, protože byly divoké jak metalový koncert. Samozřejmě nesmím zapomenout na Patricka Ondreye a jeho učení o prosperitě, který byl opakovaně zván do NŽ a pak to najednou přestalo.

Teď má ale Mikuláš Török, po tom všem, tu nehoráznou drzost předstírat, že NŽ nikdy neměl s Hnutím Víry nic společného a s oblibou se posměšně naváží do některých účastníků shromáždění oslovením: “Vy všichni bývalí charismatici.“ Tváří se, že to jen pár, nyní již napravených, pomatenců přineslo tyhle nešvary do NŽ. Ale přes veškerou svojí prohnanost a zákeřnost, Mikuláši, nemůžeš zapřít, že jsi přeložil do češtiny „Démoni, kniha odpovědí,“ tak na nás nehraj, že jsi vlastně nikdy charismatik nebyl.

Už si to přesně nepamutuju, ale bylo to myslím kolem roku 2009, kdy se NŽ stáhl mimo radar mediální pozornosti, které se Mikuláš Török tak bojí. Pamatuju si, jak jsme se najednou stáhli do „utajení“, jak se najednou už před lidmi „ze světa“ nemluvilo o mluvení v jazycích a o uzdravování a o desátcích a o démonech se radši začalo předstírat, že jsme na ně nikdy nevěřili. S rokem 2014 přišly Základy II jakožto završení „reformace“ Církve Nový Život, jejíž učení utváří Dan Török. Byly dokončeny čistky v řadách vedoucích a následně se všichni začali tvářit, že církev vždycky vypadala takhle.

My si ale pamatujeme!