FBI je obecně považována za elitní vyšetřovací orgán. Opírá se nejen o špičkové metody forenzní analýzy, ale také o robustní znalosti lidské psychologie.

V druhé polovině osmdesátých let se její repertoár rozšířil o DNA profilování, které bylo v té době naprosto přelomovou metodou. V odvolacích řízeních došlo díky této metodě k šokujícímu zjištění: Celá řada lidí se přiznala k závažným trestným činům, které nespáchali.

FBI tedy byla nucena zásadním způsobem přehodnotit své dosavadní způsoby vyšetřování. Ukázalo se, že příčinou přiznání byl psychický nátlak vyvíjený na podezřelé. Byly identifikovány tři hlavní důvody, které vedly k přiznání nevinných osob.

1. Vyšetřovatelé podávali vinu podezřelého jako nezpochybnitelný fakt. To vedlo podezřelé k přesvědčení, že o jejich odsouzení je již rozhodnuto, nehledě na jejich výpověď.

2. Vyšetřovatelé slibovali „odměnu“ za přiznání, ať už v podobě zmírnění trestu, nebo okamžitého ukončení extrémně náročných výslechů.

3. Časově omezená možnost k přiznání. Čím kratší čas má člověk na rozmyšlenou, tím je větší pravděpodobnost, že nabídku přijme.

Proč zde o tomto píšeme? Lidé, kteří byli v církvi z něčeho nařčeni a autoritou tlačeni k uznání své viny, spojitosti vidí hned. Jsme přesvědčeni, že „usvědčování“ či „vedení k pokání“ mívá někdy katastrofické následky. Lidé kvůli nátlaku přiznávají věci, které neudělali a následně si vyčítají, že za odpuštění prosili. Pocit, že nic neudělali dále uvnitř přetrvává, potají se vztekají, že se museli „v prachu“ doprošovat odpuštění. Ozvat se však již nemohou. Nebyli by vyslyšeni. Vždyť svou vinu již „podepsali“ a to si svou výpověď tedy jen tak rozmysleli? Dobře ví, co by slyšeli. Vrhli by na sebe ještě horší světlo. Tak proč to pokoušet?