Pamatuji si na dobu, kdy někteří členové církve svěřili pár desítek tisíc různým investičním fondům a o tyto peníze přišli. Tehdy se pan pastor nechal slyšet, jak moc jsou tito lidé blbí a nepoučitelní. Kdyby ty peníze raději dali do církve, udělali by mnohem lépe. Církev by se o ně postarala zodpovědně a využila by je pro Boží dílo.

Pamatuji si na dobu, kdy někteří lidé v atmosféře Božího zaopatření a příslibu prosperity přišli o stovky tisíc korun. Buď někomu naletěli, nebo ty peníze nějakou nedbalostí sami prošustrovali. Většinou netrvalo dlouho a tito nešťastníci byli pastorem obviněni z podvodu, krádeže, lži a bylo s nimi patřičně naloženo. Čím vyšší postavení, tím radikálnější řešení. Všichni jsme se pak radovali, protože církev byla od toho prohnilého kvasu opět očištěna.

Pamatuji si však i na dobu, kdy někteří jednotlivci prošustrovali celé milióny. Překvapivě, pro nemálo z vás, byl jedním z nich i sám pan pastor. To vám asi na shromáždění neřekli, že? Ajajaj.

Pan pastor se totiž jednoho dne rozhodl, že nenechá církví nashromážděné milióny zahálet v matracích a investuje je. A možná v domnění, že když je tak skvělý pastor, psycholog, poradce přes cokoliv, řezník, horal a cestovatel … tak zcela jistě bude také skvělým kapitánem, pořídil za pár desítek miliónů malinkou jachtičku. Jestli chtěl brázdit mořské dálavy, nebo jen prostě vydělat na jejím rychlém přeprodeji netuším. V každém případě se tento kšeftík nepovedl a církevní (alias pastorovu) kasu tento počin stál několik miliónů korun. Miliónů z těch peněz, které prostá a důvěřivá posádka jeho škuneru házela týden co týden do sbírkového koše.

A já se zamýšlím nad tím, kde je rozdíl?

Zatímco ti první lumpové měli všem povědět, jací že jsou grázlové, když druhé tak sprostě podvedli a okradli, pan kapitán pastor neponechal nic náhodě, aby jeho vlastní přečin nemohl vyjít na povrch a všechny zúčastněné vedoucí zavázal pod výhružkou trestů mlčenlivostí.

Zatímco u těch prvních, kdo neumě prošustrovali své vlastní peníze, bylo příbuzenstvu vyhrožováno, že za hanebné šmelinářství ponesou následky, jestliže o tom věděli a nic neřekli, v námořním případě si velvyslanec Božího království vymohl imunitu, kdy cokoliv zpochybňovat okamžitě znamená zradu, válku a nepřátelství s Bohem.

Zatímco ti první byli za své přečiny nazváni blbci, zloději, podvodníky a někteří z nich byli dokonce i vyloučeni, v lodní kauze si pan pastor okamžitě udělil milost a odpuštění a dokonce nadále setrvává ve své pastorské pozici.

Zatímco ti první, dle slov pana pastora, měli skončit ve vězení, on sám se ani neobtěžoval, aby se za své jednání osobně zodpovídal před těmi, které o jejich peníze připravil.

Takže co mi z toho všeho vyplývá? Mám-li se držet Písma a následovat vůdce své víry, tak pokud ukradnu a prošustruji peníze druhých, musím zatloukat, zatloukat, zatloukat a projde mi všechno. Však i Izaiáš napsal … Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, budete-li zatloukat, zatloukat, zatloukat, jako sníh zbělejí…

A co ta vzniklá díra v církevní kase? Můžeme se jen domnívat, jak a kdo to všechno musel zaplatit. Od té doby se udála spousta věcí. Mimo jiné se uspořádala i řada shromáždění s výzvami ke štědrému dávání, protože církev by tak ráda ušetřila na nájmech a pro svá shromáždění pořídila církevní budovu. A lidé se znovu uskrovnili a po vzoru biblických příběhů prodávali své majetky, vzdávali se svých zasloužených odměn a prémií v práci, aby se mohli na Božím díle podílet. A jakmile se znovu církevní kasa naplnila, pan pastor, přesně jak slíbil, pořídil nádhernou budovu, kde se celá církev schází až do dnes.

Ehm pardon, nechal jsem se trochu unést pohádkovým happyendem. Takže ještě jednou…

A jakmile se znovu církevní kasa naplnila, pan pastor se rozhodl zkusit štěstí v jiném oboru. Když se mu nepodařilo stát se vládcem všech moří, ovládne souš a stane se realitním magnátem. A tak si za nashromážděné peníze začal pořizovat různé nemovitosti.

A co církev? Nepřišla zkrátka. Dostala možnost, pokud bude poslušná, stát se skvělou věrnou klientelou v pastorově penzionu, kde si může den co den platit za svůj pobyt. Nikoliv však proto, že by to bylo nějak zvlášť výhodné či levné; ani proto, že by se jim tam rok co rok chtělo trávit svou dovolenou. Ono se to prostě očekává. A to jako důvod naprosto stačí.

A co problémoví členové, kteří v penzionu nejsou vítáni? Ačkoliv se nemalou částkou ukrajovanou ze svých příjmů dále podílí na hromadění pastorova majetku, nezbývá jim nic jiného, než držet hubu a krok, konstatovat, že pastor určitě ví, co dělá. Navíc tuší, že pokud by se ohradili, byl by proces s nimi velice krátký. A co bývalí členové, kteří po mnoho let poctivě plnili svou povinnost a s vděkem dávali Bohu prvotiny svých úrod? Kdo si po svém vyhození troufne nárokovat to, co dával Bohu?

Nebojte – nic si nevyčítáme, na srdci nás hřeje, že se o naše hřivny poctivě stará sám novodobý Mojžíš, který dělá vždy vše ve správný čas a toliko k Boží slávě. Navíc víme, že je to podle Písma. Vidíme, že tomu, kdo má, bude dáno a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má. Krása! Všechno je tak jak má být! My bychom pro nedostatek rozeznání ty vlastní peníze beztak akorát hloupě prošustrovali! Jsme totiž úplně blbí, víte?