Označení puritánství je odvozeno z latinského slova puritas, česky čistota. Původně se tak označovalo hnutí v rámci anglikánské církve, ale postupem času se toto slovo začalo používat přeneseně, pro asketické lidi. Tento článek je úvahou nad tím, co lidi k puritánství vede a jaké jsou jeho dopady.

Zásadním aspektem puritánství je potlačování vlastních emocí a tužeb ve prospěch pravidel, zásad, návodů na život. Emoce jsou totiž chápány jako sebedestruktivní, jako příčina selhání. Nutno podotknout, že člověk se často pod vlivem emocí dopouští chyb, to ale není důvod emoce zavrhnout. Mimo jiné je náš cit v podobě tzv. morálních intuicí velice efektivním (i když značně nedokonalým) nástrojem k posuzování, jaké chování je prospěšné a přijatelné a jaké chování je škodlivé a nepřijatelné.

Lidé, kteří puritánství propagují, někdy argumentují vlastními příběhy, zásadními chybami, kterých litují. Jedná se o nejrůznější věci, od rozbití partnerských vztahů, přes užívání návykových látek až po páchání trestné činnosti. Tyto události se zásadním způsobem promítají do sebedůvěry daných lidí, nabývají přesvědčení, že právě jejich „já“ je kamenem úrazu a musí být spoutáno, či až umrtveno, že je třeba se od jeho vlivu očistit.

Problém nespočívá pouze v tom, že takovýto přístup k vlastní osobě není zdravý. Zásadní problém nastává, když se tuto mentalitu začnou snažit vnucovat ostatním, kteří si ale jejich osobní krizí nikdy neprošli. Přesvědčení, že na emocích nezáleží a že puritánství je přece pro dobro lidí, vede někdy puritána k uchýlení se k bezcitné manipulaci a nátlaku. Do té doby zcela zdraví vyrovnání lidé začnou být přesvědčováni o tom, že jsou zkažení, což je vysoce škodlivé, především pro děti a dospívající.

Z počátku se může takováto sebekázeň zdát prospěšná, ale nároky kladené na člověka jsou zcela nerealistické. Člověk tak ve své snaze zcela nevyhnutelně selhává. Tím ale vzniká začarovaný kruh, protože hluboký pocit selhání stojí na počátku puritánství a proto jako odpověď na něj přichází ještě tužší utažení šroubů, čímž se nároky zvyšují a selhání znovu přichází o to dříve.