PIMO je zkratka hojně užívaná mezi bývalými Svědky Jehovovými z anglicky mluvícího prostředí a znamená: „physically in, mentally out“, což se dá zhruba přeložit jako: „tělem uvnitř, hlavou venku“. Jedná se tedy o člověka, který už učení organizace nevěří, ale přesto zůstává členem organizace a svou nevíru tají.

Proč vlastně PIMO existují, proč prostě neodejdou? V některých případech je v organizaci drží socioekonomická situace, např. pokud by jejich odchod znamenal ztrátu bydlení, zaměstnání atd. Nejčastěji je ale uvnitř drží citové pouto k některému ze stávajících členů.

Tento fenomén je pochopitelně přítomen v celé řadě kultů a ani CNŽ není výjimkou. Víme o případech, kdy několik vzájemně si blízkých lidí už dávno byli PIMO, ale kvůli sobě navzájem svou nevíru tajili. Těžko říct, kolik takových lidí v CNŽ je, kolik lidí zůstává jen kvůli svým blízkým, kteří ale zůstávají jenom kvůli nim.

Pokud jsi tedy PIMO, možná ten/ta/ti, kvůli kterým zůstáváš jsou také PIMO a pak nemá smysl zůstávat. Pokud nejsou, jak dlouho se vydržíš přetvařovat a co to udělá s tvým vztahem k dané osobě? Člověk pochopitelně nemusí odejít ráz naráz, ale odchod by neměl být příliš zdlouhavý. V jedné z mála věcí má CNŽ pravdu, nemá smysl být jednou nohou v církvi (kultu) a druhou nohou venku.