Reakce blogu na kázání Mikuláše Töröka z 2.7.2020

Je povětšinou pravdou, že dítě vyrůstající v církvi, má poměrně dobrou představu o tom, co v očích jeho rodičů a církve je „správným životem“. Po nějaké době dokáže dobře odhadnout a snad i vyjádřit, co se pravým obrácením rozumí. Kázání hlavního pastora ovšem úplně vynechává několik výchozích dilemat, které mladý člověk prožívá a bez jejichž vyřešení nemůže činit rozhodnutí, která jsou od něho vyžadována. Tato rozhodnutí by dělat neměl, neměla by od něho být vyžadována, stejně jako do osmnácti let by nikdo neměl druhé lidi nutit do sňatku prostě proto, že lidé ještě neumí samostatně přemýšlet – nejsou dospělí, nemají kritické myšlení, neumí argumentovat a hájit své zájmy. V NŽ jsou ale rozhodnutí vyžadována a to velmi brzo. Vyžadována, jelikož (jak kázání samo přiznává) o volbu se prostě nejedná. Možnost ANO je standardem a možnost NE je postihovaným přestupkem … ZRADOU, VZPOUROU.

Co jsou ty opomíjené skutečnosti? Jaké dilema mladý člověk řeší?

V době dospívání hledá mladý člověk své vlastní odpovědi. Nechce, aby mu druhý (kdokoliv) diktoval životní směr, chce sám věci pochopit, sám si je ověřit. Největším strachem puberťáka nebývá, že udělá nějakou chybu, ale spíše že ho někdo bude omezovat a nedovolí mu rozvíjet se směrem a tempem, jaké chce on sám – protože on je přeci svébytným člověkem na roveň druhým a CO JE KOMU DO TOHO, jak on chce žít? Chce vědět, že může být, kým chce. Jistě, je to do značné míry iluze, jelikož nikdo nedokáže existovat mimo nějaký kontext – ale proč ho všichni nenechají být, necouvnou trochu a nedají mu prostor si nalézt vlastní životní cestu? Proč ho všichni chtějí „zachraňovat“ od jeho vlastního mizerného pohledu na svět a vnucují mu vlastní představy o životě?

Pro jakékoliv ustupování či couvání v NŽ prostor není. Vedení má postoj: „my jsme to poznali před tebou…my víme jak to je…my Boha známe…my tebe známe…jestli chceš žít s Bohem, musíš se podřídit…alternativou je odpadnutí a ZATRACENÍ.“

A to je příšerná situace. Mnozí totiž něco slyší ve své hlavě, ale neví, jestli to je Bůh, nebo co to je. Vždyť právě dospívají a neví, jak věci fungují. Tuší, že pro svou nezkušenost jsou snadno oklamatelní a nemají nástroje, jak si věci ověřit. Rádi by jen pozorovali. Často udělají něco, o čem jsem přesvědčeni, že to od nich chce Bůh, ale nejsou si tím jistí. Doufají a zkouší, co se stane. Někdy chtějí poslechnout Boha, ale vedení jim vynadá, že to od Boha být nemohlo a že tomu vůbec nerozumí. Co pak? Na koho se spolehnout? Chtěli by věci dělat správně, ale neví jak. Chtěli by být poslušní, ale bojí se, že se stanou jen prázdnou kopií někoho druhého.

Mnozí jsou tedy zaseklí úplně na začátku a vůbec nevědí jak dál – neví, jestli Bůh vůbec existuje anebo je to věc, kterou jim jen ostatní neustále vnucují. Vždyť je tu tolik filozofií, tolik tisíců možných cest. „Vy mě ani nenecháte se nadechnout a přemýšlet a už mi říkáte, že jsem vzpurný a nechci se obrátit?! PROČ JSTE TAK DEMAGOGIČTÍ A PANOVAČNÍ?! PROČ MI NEDÁTE PROSTOR, JAKÝ JSTE SAMI MĚLI, KDYŽ JSTE VYRŮSTALI? Když sami jste nyní v Božích očích tak úžasní, přestože vás nikdo křesťansky nevychovával, tak proč s rákoskou v ruce lpíte na tom, abych já plnil nějaký standard, jinak si zákonitě musím zkazit celý život?!“

Pokud lidé nemají nějaký autentický zážitek s Bohem, kdy ví, že je Bůh opravdu oslovil, že něco v nich udělal, něco se změnilo…tak křesťanství je stejně obyčejným lidským rozhodnutím, jako výběr školy nebo koníčků. Chodím na ryby, protože rybařil můj táta. Obrátil jsem se, protože můj táta věří v Boha. To nejde. To každý vidí, že je špatně. Pastor také říká, že to tak je a s tím by snad šlo souhlasit. Člověk by tu věc měl mít rád sám. Sám by ji měl milovat a sám by se pro ni měl rozhodnout. Je to ale to, co ti v NŽ opravdu nabízejí…?

Asi úplně ne. Když tvé dítě nechce rybařit, tak ho taky ze své domácnosti nevystěhuješ a taky mu neřekneš, že to je VZPURNÝ GRÁZL. Jasně – tvrdíš: „ale vždyť tohle chce Bůh, ne já! To si nevymýšlím já – takhle to musí být – takhle to je biblické.“ OK – to říkáš ty. Ale dospívající to tak nevnímá. On vidí tebe jako někoho, kdo má nějaký velmi, velmi důležitý koníček a udělal by pro něj cokoliv, jelikož si vyhodnotil, že je ze všeho nejdůležitější. A tak nějak je to i biblické. Je to ta cenná perla tvého rodiče, pro kterou udělá cokoliv. Jeho perla, podle jeho chápání písma. Jenže 99% procent lidí na planetě tento názor nesdílí – tedy aspoň ne v podobě, jakou mu rodič v NŽ nabízí. Ty jako rodič, říkáš mladému člověku, že máš pravdu a nic jiného neexistuje. Pastor tvrdí o svých slovech (byť mnohdy nepřímo), že jsou to nejlepší a nejpravdivější na světě. Tvrdí, že Bibli je třeba vykládat doslovně a že je 100% pravdivá. Jenže dítě se postupně dozvídá, že spoustu lidí na světě si to nemyslí a že si to nemyslí ani spoustu křesťanů. „Mnoho křesťanů nevěří v obrácení tak, jak mi to říkáte. A kdo jste vy, abych měl přestat poslouchat všechny ostatní a plně se pověsil na vás?“ Dítě nedokáže pochopit tu opovážlivou sebejistotu, se kterou mu neochvějné pravdy předkládáš. Nechápe, že nepochybuješ. Vidí tebe, rodiče, jako bachaře či prodlouženou ruku nějakého jiného bachaře, který z nějakého nepochopitelného důvodu dělá ramena a dovoluje si tlumočit Boží vůli do jejich života. JAK SE OPOVAŽUJETE?

Mladý člověk nezná Boha, stejně jako nezná spoustu jiných věcí. Ví, že je nezná. Neví, jestli to, co mu nabízíš je nejlepší a nejbezpečnější cesta. Neví, jestli je to nejlepší cesta OBECNĚ a už vůbec neví, jestli je to nejlepší cesta PRO NĚJ.

Vše, co slyší je TVŮJ NÁZOR. A TY MU ŘÍKÁŠ, ŽE JE VZPURNÝ HAJZL, KTERÝ JEN RAFINOVANĚ SVÉ POKŘIVENOSTI SKRÝVÁ. Krása. Láska nebeská. Jsi skvělý služebník. Kristus by měl radost.

Dospělý člověk oproti naivnímu dítěti navíc postupně začíná vnímat vše prostupující prvek moci. Zvláště u mužských vedoucích…. ti často chtějí být vzorem, hrdinou, alfa samcem…dokázat to…že mají moc, vliv, vládu…ego. Kdo něco zažil a má pět pohromadě, vidí, že vyhrožovat druhým a děsit je ZATRACENÍM, může být silným stratickým tahem, jak je udržovat ve slepé poslušnosti. Ještě lépe, když se ti povede označit jejich svobodná rozhodnutí za ZRADU a jednoznačný akt VZPOURY. Popřít, či potřít všechny kritické hlasy i do toho zamotat Boha tak, aby každý, kdo neposlouchá pastora, byl okamžitě i zavrženíhodným ODPADLÍKEM, kterému to ve skutečnosti bylo už od začátku jedno, nebo se nikdy nechtěl obrátit…

Ale ono nejspíš NEBYLO. Nejspíš hodně lidí, co vyhazujete, to myslelo vážně upřímně. CHTĚLI SE OBRÁTIT. Lidé nejsou tak zlí. I ti, co se v tom motají a plácají, touží po pravdě. Jen si nejsou jistí, jestli jim ji pastor dává. A MOŽNÁ NEDÁVÁ A PAK TO UDĚLALI DOBŘE. To ale vygumovaná hlava nemůže pochopit…

—

Reakce na článek:

https://novyzivot.design.blog/2021/07/17/to-neni-svoboda-ale-vzpoura/