Reakce blogu na kázání Mikuláše Töröka z 2.7.2020

Možná čtenář neví, ale zmiňované kázání dále rozvíjí Dan Török ve svém kázání z 12. 7. 2020. Během něj vysvětluje jednoduchost obrácení na příběhu Jonáše. Podle něj z příběhu Jonáše můžeme získat plnou jistotu, že pokání je jednoduchá a rychlá záležitost, která nevyžaduje žádné významné nadpřirozené jednání z Boží strany. Opakovaně zdůrazňuje, že prakticky neexistuje jednodušší věc, než se obrátit k Bohu. Pan Török mladší tvrdí, že je to tak snadné, že to může trvat pouhé dvě nebo tři minuty, a dochází k závěru, že ti, kterým to trvá déle, se Bohu prostě vzpírají.

Při poslechu takových slov si člověk uvědomí, jak jsou lidé uvnitř CNŽ manipulováni. Je naprosto zarážející, že lze tento příběh použít k obhajobě nátlakové indoktrinace dětí ve věku 12 až 14 let. Jak je možné, že kýváte na to, co vám pan magistr říká? Vždyť je to příběh úplně jiný! Naprosto nepoužitelný pro toto téma!

Jonáš Boha znal. Znal Ho dávno předtím, než se dostal do situace, kdy Ho nechtěl poslechnout. Znal Jeho hlas a věděl, že utíká před Jeho voláním. Viděl nadpřirozené jednání a bylo velmi obtížné zpochybnit božské zásahy v tom, co kolem sebe zažíval. Jonáš byl již dávno dospělý, dokázal situaci kvalifikovaně vyhodnotit, byl svéprávný a vše probíhalo mezi ním a Bohem – nikdo třetí do toho nezasahoval. Ano, konečné rozhodnutí Jonášovi trvalo pár minut, ale to je vždycky tak, když se člověk pro něco rozhoduje. Nejprve analyzuje, přemítá, a nakonec (na první pohled rychle) rozhodne. K tomu, aby se Jonáš rozhodl, však musel Bůh vykonat poměrně hodně NADPŘIROZENÉ práce – například ho dostat do břicha velké ryby! A toto používáte jako argument, že NENÍ NIC JEDNODUŠŠÍHO NEŽ SE OBRÁTIT?

Najděte verš, kde se píše, že církev má posuzovat, zda je někdo obrácený, či neobrácený. Najděte verš, kde nějaká komise hodnotitelů rozhoduje, že někdo pokání neudělal, a na vlastní pěst (bez Božího soudu) ho vytlačí ze společenství. A teď to nejdůležitější: najděte verš, kde taková komise uplatňuje tento postup vůči nezletilým a nesvéprávným dětem. Pak bude možné říci, že jde o biblické učení. Do té doby je to však jen nástroj manipulace a kontroly – naprosto odpuzující pro každého svobodně smýšlejícího člověka.

Při posuzování obrácení druhých (pokud je vůbec správné něco takového dělat) by se měl navíc brát ohled na různé charakterové rysy konkrétního člověka. Jinak prožívá a popisuje obrácení introvert, jinak extrovert. Někteří lidé nejsou zvyklí mluvit o svých pocitech před druhými nebo jsou přirozeně váhaví či stydliví. Obzvláště v pubertě často ještě nevědí, jak své pocity zpracovat a vyjádřit. Co si pak mají tyto děti počít, když je čtyři dospělí „vyslýchají“ a čekají jasný popis jejich aktuálního vztahu s Bohem? Co si vedoucí církve myslí, že dělají, a čemu tím pomáhají? Lidé přece nejsou uniformní produkty vyjíždějící z výrobní linky, aby je někdo třídil na povedené kusy a zmetky… přesně tak, jak to dělali fašisté či jiné demagogické struktury hodnotící druhé podle toho, nakolik odpovídají normám a plní předepsané cíle.