Cyklus změny je model popisující, jak lidé dochází ke změnám ve svém životě na základě vnitřní motivace. Z tohoto modelu vychází motivační rozhovor představený v předchozím článku.

Cyklus změny:

Fáze prekontemplační: V překladu – fáze před rozvahou. Jedná se o fázi, kdy člověk nepociťuje potřebu změny. Své škodlivé vzorce chování nepovažuje za zdroj svých problémů ani je nevnímá jako překážu k dosažení svých cílů. Často dochází k popření (tvrzení o svém chování považuje za nepravdivé nebo přehnané) nebo projekci (ze svých problémů obviňuje druhé).

Fáze kontemplační: V překladu – fáze rozvahy. Jedná se o fázi, kdy člověk identifikuje škodlivý vzorec chování jako zdroj svých problémů, nebo jako překážku k naplnění svých cílů. V tuto chvíli zvažuje negativa svého chování a pozitiva případné změny chování. V této fázi často dochází ke zlehčování negativ i pozitiv.

Fáze rozhodnutí: Tato fáze nastává ve chvíli, kdy člověk jednoznačně vyhodnotí své chování jako škodlivé a jeho změnu za jednoznačně přínosnou. V tuto chvíli hledá člověk konkrétní kroky, jak své chování změnit. Vzhledem k tomu, že změna je značně nekomfortní, může snadno docházet k oddalování provedení konkrétních změn (prokrastinaci).

Fáze akce: V tuto chvíli člověk dospěl ke konkrétním změnám, které uvádí do praxe. Důležité je, aby změny byly dlouhodobě udržitelné, drobnější trvalé změny jsou často mnohem přínosnější než jednorázové radikální kroky (Pozor, neplatí vždy! Pak je ale zpravidla nezbytná odborná pomoc, např. u těžké závislosti na návykové látce)

Fáze udržování: V této fázi se člověk snaží dodržet svá předsevzetí. Staré zvyky je třeba nahradit novými, k čemuž značně pomáhá pravidelnost a společnost lidí se stejným chováním (např. pravidelný sport s kamarády). Naopak je třeba identifikovat rizikové situace a vyhýbat se jim, dokud se člověk dostatečně neupevní v nových zvycích. V této fázi nejčastěji dochází k relapsu.

Relaps: Situace kdy se člověk vrací k původním vzorcům chování. Je zcela přirozené, že se člověk v případě únavy, frustrace nebo ve vypjaté situaci vrací ke starším hlouběji zafixovaným vzorcům chování. Relaps je narušením procesu změny a je třeba ho brát vážně – člověk se v podstatě vrací na začátek cyklu změny.

Závěrem bych zmínil, proč tyto články vůbec píšu. Je zřejmé, že přístup: „Teď hned se změň, protože ti to říkám! Dělej!“ je naprosto nerealistický a navíc zcela obchází motivaci člověka, kterou nahrazuje nátlakem. Při tomto přístupu nedochází ke skutečným změnám, pouze ke zvýšení poddajnosti k nátlaku. Zda je to zamýšlený nebo nezamýšlený efekt už nechám na zvážení čtenářů.