Savci a ptáci jsou fascinující tím, že tvoří nejrůznější typy společenství s velice různorodou a často komplexní vztahovou dynamikou. To pochopitelně už dlouhou dobu přitahuje pozornost biologů, kteří toto chování zkoumají. Jednou z prvních objevených skupinových dynamik byl tzv. klovací řád. Jedná se o uspořádání, které si mezi sebou vytvářejí slepice chované v zajetí. Vzhledem k tomu, že bylo následně pozorováno i u ostatních společenských druhů chovaných v zajetí, předpokládalo se poměrně dlouho, že se jedná o základní skupinovou dynamiku. Později se ale ukázalo, že se uplatňuje především u zvířat chovaných v zajetí a že v příznivých podmínkách zvířata obvykle tvoří vyváženější vztahy.
Pokud do výběru umístíme několik různých slepic, budou nuceny se dělit, aniž by spolu měly jakýkoliv předchozí vztah. Slepice se tedy pochopitelně příliš dělit nechtějí a tak se snaží vynutit si přednostní přístup ke stravě a prostoru. Využívají k tomu klování. Pokud slepici překáží jiná slepice, která se jí jeví jako slabší, začne ji surově klovat, aby jí ustoupila. Slabší slepice se tedy velice rychle naučí zavčasu ustupovat silnějším slepicím. Pokud se ale slepice splete a napadne slepici, která je dost silná na to, aby se bránila, dojte k brutální šarvátce. Riziko zranění je vysoké a zisk z výhry nízký, slepice se proto snaží těmto konfliktům vyhnout. Naprosto zásadní roli zde hraje demonstrace síly. Jedná se o zákeřné brutální útoky na zranitelné kusy, často před zraky ostatních, to má ostatní odradit od začínání si konfliktů s danou slepicí. Slepice tedy vyčkává na slabé chvilky ostatních a sama své slabiny důkladně skrývá.
U lidí se toto chování vyskytuje také a o to obvykle v situacích, kdy je skupina do té doby cizích lidí nucena spolu trávit čas. Tedy ve vysoké míře ve věznicích, uprchlických táborech na ubytovnách atd., při nevhodném prostředí se často vyskytuje i ve škole nebo na pracovišti. U lidí se ovšem mnohem častěji než fyzické násilí vyskytuje zastrašování, ponižování a pomluvy. Existuje ale určité procento lidí, u kterých nezáleží na prostředí, chovají se takto soustavně a jinou vztahovou dynamiku si nikdy neosvojili. V takovém případě hovoříme o poruše osobnosti, většinou narcistní. Stálým rysem jejich chování je tedy demonstrace síly. To jednak umožňuje je identifikovat a zavčasu se chránit před jejich útoky a zároveň to přináší jasné vysvětlení jejich zdánlivě nesmyslného chování.