1. Soustředění na mladé dospělé v prostředí, kde je možné očekávat jejich altruistický přístup (vysoké školy humanitního směru, církevní společenství mladých, neziskové organizace). Při prvním kontaktu přichází pozvání k natáčení filmu, hraní divadla, psaní knihy, psychologickému testování apod.

2. Navázání přátelství se zájemcem, uvedení do kolektivu. Intenzivní biblické studium, každodenní aktivity pod hlavičkou, která s církví organizace na pohled nijak nesouvisí. V současnosti tvoří takovou misijní „bránu“ internetová prezentace „All You Need Is Love and Peace“. Nejde ovšem o natáčení žádného filmu, hraní divadla, psaní knihy ani rozvíjení psychologické typologie apod. – tyto všechny sliby a komunikační strategie měly úlohu jen při navázání kontaktu. Společné aktivity (především vzdělávací biblické kursy) vyplňují v podstatě všechny časové možnosti: mnoho času na jiné přátele, školu, rodinu apod. zájemci už nezbývá.

3. V případě kontaktu ze strany blízkých má nový zájemce tuto situaci probrat s tím členem církve, který se o něj dlouhodobě stará a s nímž má nejbližší vztah. Těmito radami se pak řídí frekvence a forma zájemcova kontaktu s lidmi mimo církev. V tomto kontaktu s lidmi mimo společen­ství není zájemci doporučováno přiznat, že se účastní aktivit církve. V žádném případě (ani za cenu lži) zájemce nesmí jmenovat název církve.

4. Zájemci jsou varováni, že jejich „bezbožní“ blízcí a přátelé se je budou snažit odradit od kontaktu s církví. Za „bezbožné“ jsou přitom pokládáni všichni mimo danou církev.

5. Od zpráv o církvi na internetu je zájemce silně odrazován. Jakékoli informační zdroje mimo církev jsou považovány za nedůvěryhodné. Okolnímu světu je přisuzován záměr vylíčit danou církev ve špatném světle.

6. V izolaci od možných kritických připomínek zvenku se zájemce postupně dozvídá o konkrétním Božím služebníku, který církev vede, ten je povolaný a káže Boží slovo. Pokud chce do společenství patřit, konvertuje a nadále se – kromě jiného – podílí i na jeho misijní činnosti.

7. Církev nesděluje žádný způsob, jak s ní mohou vejít do kontaktu lidé, kteří jsou mimo ni a kteří nejsou objektem jejího misijního zájmu. Navenek nekomunikuje ani se v češtině nijak otevřeně neprezentuje.

Podle neoficiálních zpráv z prostředí církve je tato misijní strategie poměrně úspěšná, církev stále roste a počet jejích členů u nás se už blíží stovce. České společenství doufá, že brzy splní další svůj cíl, a tím je získat v Česku tři sta aktivních příslušníků. Z hlediska české společnosti je takový počet samozřejmě zanedbatelný a nic nenasvědčuje tomu, že by se okolo církve mohly rozhořet takové veřejné zápasy, jaké známe z minulého století. Církev jen připomíná, že kontroverzní misijní metody a podmínky pro konflikt, z nějž vznikl chybný koncept „vymývání mozků“ i kriminální metoda „deprogramování“, ještě zcela nezmizely.

O misii církve Sinčchondži podruhé