Učení o krvi patří mezi stěžejní články věrouky svědků Jehovových. Člověk, který by souhlasil se všemi články oficiální doktríny, ale měl by výhrady vůči odmítavému postoji ke krevním transfúzím, nemohl by se stát pokřtěným členem této náboženské společnosti. Přijmutí či odmítnutí transfúze krve nezáleží na soukromém rozhodnutí individuálních členů, ale tato otázka je předem rozhodnuta ve vedoucím sboru svědků Jehovových, jež se prohlašuje za “mluvčího” Jehovy Boha. Neexistuje žádná otevřená diskuse, žádná možnost podělit se o své připomínky a vznést své námitky vůči učení, které bylo vedoucím sborem prohlášeno za oficiálně platné. Členové organizace jsou postaveni do pasivní role příjemců “božského učení”, které Jehova Bůh zjevil skrze svůj vyvolený vedoucí sbor. Od pokřtěných členů se vyžaduje pouze bezvýhradná poslušnost a loajalita. Pokud někdo vznáší kritické námitky a s oficiálním učení nesouhlasí, je ze společenství oddělen. Exkomunikací, ale stejně tak i vlastním odchodem, si vyslouží status “odpadlíka”, jehož se musí ostatní členové stranit.

S přibývajícími léty a novými poznatky o úspěších očkování, Společnost Strážná věž, jako i v některých extravagantních názorech o používání krve a transplantacích orgánů, podstatně změnila názor. Kdyby tomu tak nebylo, měla by na svědomí, vedle stovek obětí na životech, které kvůli svému loajálnímu přesvědčení obětovali nemocní svědkové Jehovovi, když odmítli transfúzi krve či transplantaci náhradního orgánu, také řádově milióny dalších životů, zmařených v důsledku odmítnutí preventivního očkování.

Naštěstí od roku 1952, svědkové Jehovovi mohou bez strachu z následných represí a výčitek svědomí očkování přijmout. V rubrice “Otázky čtenářů” ve Strážné věži z 15. 12. 1952, str. 764, vyšla otázka: “Je očkování přestoupením Božího zákona, který zakazuje přijímat krev do těla?” Je až podivuhodné, jakým způsobem je vždy stejně prezentovaná změna v učení svědků Jehovových. Žádná omluva za mylný výklad, žádné jednoznačné prohlášení o ukončení stávajícího názoru na určitou doktrínu, ale nenápadné přesunutí důrazu na rozhodování jednotlivce podle jeho svědomí. Tento alibistický postoj je pro svědky Jehovovy naprosto typický a ukazuje na jeden zásadní rys v jejich hnutí, a sice na zříkání se odpovědnosti v nepohodlných případech a svalování viny a následné újmy na individuálního člena. Místo toho, aby vina padla na vedoucí sbor, který je nedotknutelný a má pravdu za všech okolností, protože se představuje jako “Jehovův nástroj”, kterým Bůh sděluje svou aktuální vůli lidem na zemi, a ten se nemůže nikdy mýlit, za špatné pochopení si nakonec může každý svědek sám. V odpovědi na výše zmíněný dotaz stálo:

“Po zvážení této otázky se nám nezdá, že by očkování bylo v rozporu s věčnou smlouvou, uzavřenou s Noemem v Genesis 9:4, ani neodporuje podobnému Božímu nařízení v Levitiku 17:10-14. Velmi pravděpodobně nelze z Písma dostatečně dokázat, že by očkováním, očkovaný člověk jedl či pil krev a konzumoval by ji jako potravu nebo že by tím přijímal krevní transfúzi. … Otázka očkování je záležitostí jednotlivce, před kterou musí být postaven a musí si ji zodpovědět každý sám za sebe. … Naše Společnost si nemůže dovolit být zapletena do soudních sporů, ani přebírat zodpovědnost za způsob, jakým se případ [soudní případ, kdy někdo žaluje Společnost Strážná věž kvůli újmě na zdraví] obrátí.”

Zdá se, že v pozadí změny v učení o očkování, nebylo ani tak duchovní procitnutí, jako spíše strohá kalkulace, protože Společnost Strážná věž se dostala do právních sporů, které ji potenciálně mohly způsobit velké finanční ztráty. Najednou byly všechny “biblické” argumenty irelevantní. Časem se zapomnělo i na svérázné články z 20. let, komentující zdravotní rizika spojená s očkováním, konkrétně přenos nebezpečných nemocí jako např. syfilis, rakovina, ekzémy a lepra. V publikacích Společnosti Strážná věž nastal opačný trend. Začaly se objevovat kladné ohlasy na úspěšné potlačení epidemií v důsledku rozsáhlých očkovacích programů, které trvají dodnes. Mnozí současní svědkové Jehovovi nemají ani ponětí o těchto doktrinálních “úletech”, které doslova ohrožovaly zdraví a životy lidstva. Ví to však jejich vedoucí, kteří o těchto nepohodlných informacích raději mlčí. Od roku 1961 zastávají svědkové Jehovovi nekompromisní postoj – žádnou krev ani za cenu zmaření lidského života. Přestože tuto zásadní nauku ještě neodvolali, respektive neodkázali ji do oblasti “svědomí jednotlivého křesťana”, v některých dílčích podrobnostech došlo i v otázce přijímání transfúzí krve, co se týče přijatelných a nepřijatelných komponentů, k určitým významným posunům důrazů. Doufejme, že to je jakousi předzvěstí pro možné úplné zrušení této doktríny, kvůli které již zemřelo a trpělo mnoho svědků Jehovových, jejich příbuzných a přátel, a která zkomplikovala práci mnoha bezmocným lékařům.

V roce 1961 neexistovalo žádné rozdělení na povolené a zakázané části krve:

“V lékařském světě se zdůrazňuje používání krve, neustále se doporučují nové léčebné postupy, zahrnující její použití. Ale bez ohledu na to, zdali je to celá krev nebo část krve, jestli je to krev z vlastního těla nebo krev převzatá z jiného těla, jestli je provedena jako transfúze nebo aplikovaná jako injekce, vztahuje se na ni božský zákon. Bůh nedal člověku krev, aby ji používal jako jiné substance; on vyžaduje respekt vůči svatosti krve.”

Je zajímavé, že o šest let dříve, v roce 1958, udělala Společnost Strážná věž výjimku v případě, kdy může být krevní sérum injekčně aplikováno ve formě očkování:

“Injekce protilátek do těla v podobě krevního séra nebo užitím krevních částí, které takové protilátky vytvoří, není totéž jako přijímání krve, ať ústy či transfúzí, jako živina, která povzbuzuje tělesné životní síly. Přestože Bůh nezamýšlel pro člověka, že bude kontaminovat krevní tok vakcínami, séry či krevními frakcemi, i když to člověk dělá, nezdá se, že by to bylo proti Boží vůli, která zakazuje požívat krev jako potravu. Proto je to záležitostí individuálního posouzení, jestli někdo přijme takový typ léčby nebo ne.”

Nehledě na to, že si tyto dvě výše uvedené Strážné věže protiřečí, hlavní argumentační důraz je tu položen na krev jako na živinu, čímž krevní sérum v tomto případě není, spíše než na náboženskou otázku svatosti krve. Zkoumat, do jaké míry sérum je či není určeno jako “potrava” pro tělo je poněkud farizejské. O dva roky později ve Strážné věži z 15. 2. 1963, str. 124, bylo oznámeno, že svědkové Jehovovi nesmějí přijímat žádné deriváty z krve. Zatímco krevní sérum, ačkoli získané ze zvířecí nebo lidské krve, mohl svědek Jehovův ve formě očkovací látky přijmout, jakkoli podobné množství některé složky krve musel odmítnout, protože Společnost Strážná věž rozhodla, že se v tomto případě jedná o výživu těla, což odporuje zákonu o pojídání krve:

“Křesťan možná není dostatečně vzdělaný v lékařských záležitostech. … Musí se zeptat svého lékaře: “Z čeho byla získaná plasma?” “Jak jste získali tyto červené krvinky?” “Odkud máte tyto substance?” Jestliže odpověď zní: “z krve”, pak křesťan ví, jakým směrem postupovat. Nejenom krev, ale cokoli získaného z krve a použité pro udržení či posílení života podléhá tomuto zákonu. … [Transfúze] není totéž co vakcína, která se podává zdravému člověku, aby se zabránilo nemoci. Krev se podává slabému nebo nemocnému člověku, aby ho povzbudila, stejně jako potrava, která je mu podána jako výživa.”

Zákaz přijímat jakékoli deriváty z krve, kromě sér, stále platil až do konce 70. let. Nejpostiženější skupinou svědků Jehovových, nad kterou každodenně visela hrozba smrti kvůli podivné politice vedoucího sboru svědků Jehovových, byli hemofilici, osoby s poruchou srážlivosti krve. Přestože již v této době běžně existovaly krevní preparáty (srážecí faktory VIII a IX), které jim mohly zachránit život, museli je odmítat, protože tak, v podání Strážné věže, zněla aktuální “vůle” Jehovy Boha:

“Nyní se pro léčbu hemofilie, poruchy způsobující nekontrolovatelné krvácení, hojně používají určité srážecí “faktory”, získané z krve. … Samozřejmě, praví křesťané nepodstoupí takovou nebezpečnou léčbu, neboť dbají na biblické přikázání “zdržovat se krve”.

Raymond Franz, bývalý člen vedoucího sboru svědků Jehovových, vyloučený z organizace v 80. letech za zpurné odpadlické myšlení”, popisuje způsob, jakým Společnost Strážná věž jednala s hemofiliky. Tento postup nebyl nikdy oficiálně otištěn, ale byl většinou korespondenčně sdělován jednotlivým hemofilikům. Podle oficiálně platného postupu se tolerovalo, pokud hemofilik přijal srážecí faktor pouze jednou. Jestliže to bylo více než jednou, bylo by to klasifikováno jako “jedení” krve, a tedy porušení biblického přikázání s následnými sankcemi. Hemofilici čelili kruté volbě, vykrvácet k smrti, či s výčitkami svědomí přestoupit “Boží vůli”. Na setkání vedoucího sboru 11. 6. 1975 bylo oficiálně rozhodnuto o změně tohoto pravidla a pracovníci ústředí Společnosti Strážná věž začali následně rozesílat jednotlivým hemofilikům oznámení o změně. Neměli však kompletní záznamy o všech hemofilicích, tudíž nebylo možné zaručit, že někoho z nich neopomenout informovat. V podstatě však nezáleželo ani tolik na nějakých jednotlivých zmařených životech, ale prvořadý důraz se kladl na oddanou poslušnost nadřízeným v organizaci. Ještě tři roky trvalo, než konečně ve Strážné věži z 15. 6. 1978, str. 30-31, nenápadně, zakukleně v článku o použití injekcí sér v boji proti chorobám, připustila Společnost Strážná věž vícenásobné používání krevních derivátů pro hemofiliky.

“… A co přijímání injekčních sér v boji proti nemocím, která se třeba používají proti záškrtu, tetanu, virové žloutence, vzteklině, hemofilie a Rh neslučitelnosti? Tato séra spadají do nevyhraněné oblasti. Někteří křesťané věří, že přijetí malého množství krevního derivátu pro takový účel by nebylo projevem neúcty vůči Božímu zákonu. …”

Opět známá alibistická politika, “co není zakázáno, je dovoleno”, ale až po mnoha létech zbytečných obětí na životech. Zatímco malé množství krevního derivátu je pro svědky Jehovovy přijatelné, pokud se jedná o očkovací sérum či o srážlivý faktor, ale totéž měřítko už neplatí na srovnatelné množství celé krve nebo jejích čtyř hlavních částí. Nedávný článek v rubrice “Otázky čtenářů” ve Strážné věži z 15. 6. 2000 zřetelně ukazuje, jaké krevní komponenty svědek Jehovův smí a nesmí přijmout:

“Přijímají svědkové Jehovovi nějaké produkty získané z krve?”

V odpovědi bylo řečeno následující:

“Jednoznačná odpovědí zní, že svědkové Jehovovi nepřijímají krev. … Dnes se při většině transfúzí nepodává celá krev, ale jeden z jejích hlavních komponentů: (1) červené krvinky; (2) bílé krvinky; (3) krevní destičky; (4) plasma (sérum), tekutina. … Svědkové Jehovovi zastávají názor, že přijímání celé krve nebo jejích čtyř primárních komponentů [červené krvinky, bílé krvinky, destičky, plasma], je porušením Božího zákona. … Vzniká však otázka ohledně derivátů získaných z těchto primárních krevních komponentů. …Krev je komplex. Dokonce i plasma – kterou tvoří z 90% voda – obsahuje hormony, anorganické soli, enzymy a živiny, včetně minerálů a cukru. Plasma také obsahuje proteiny jako jsou albumin, srážecí faktory a protilátky, bojující proti nemocím. Odborníci izolují a používají mnoho proteinů z plasmy. Například srážecí faktor VIII se podává hemofilikům, kteří snadno začnou krvácet. Nebo pokud je někdo vystaven určitým nemocím, lékaři mu mohou předepsat injekce gamaglobulinu, jež se získává z krevní plasmy lidí, kteří jsou již imunní. …” Závěr o přijímání druhotných krevních derivátů zněl : “Měl by křesťan souhlasit s přijetím těchto preparátů [získaných z červených krvinek, bílých krvinek, destiček či plasmy] při léčebném postupu? Na to nemůžeme odpovědět. Bible k nepodává žádné detaily, takže křesťan musí učinit své vlastní rozhodnutí před Bohem. …” Podobné prohlášení pronesl i 6. 6. 2000 v televizním vystoupení mluvčí dánské pobočky Společnosti Strážná věž Tommy Jensen: “Jako náboženská společnost Svědkové Jehovovi nerozhodujeme problém, zda-li hemoglobin, který se získává z červených krvinek, je v biblickém smyslu krev, a proto, s ohledem na biblické přikázání, to je otázka, kterou si musí rozhodnout každý jednotlivec.”

Mezi “zakázané” krevní komponenty, podle oficiálního učení svědků Jehovových, patří: plasma, červené krvinky (erytrocyty), bílé krvinky (leukocyty) a krevní destičky (trombocyty). Není zřejmé, podle jakého klíče určuje Společnost Strážná věž, co ještě krev je a co už není, když podrobněji rozebereme z lékařského hlediska, z čeho se krev skládá. Plasma: plasma tvoří asi 55 procent objemu krve. Skládá se z více než 90 procent vody, 7 procent představují proteiny, další složky zahrnují různé soli, glukózu, aminokyseliny, vitamíny, hormony a odpadní metabolické látky. Na zbytku plasmy se podílejí albumin, imunoglobiny, fibrinogeny a jiné komponenty používané v procesu srážlivosti, ve velmi nepatrném množství ještě několik složek např. lipidy.21

Červené krvinky: hlavní funkcí erytrocytů je přenášet kyslík tělesným buňkám. V těle normálního zdravého člověka se vyskytuje asi 4, 6 – 6, 2 miliónů červených krvinek na 1 kubický milimetr. Představují 99 procent všech krevních buněk (1 procento tvoří bílé krvinky a krevní destičky).

Bílé krvinky: slouží v těle jako významný obranný mechanismus proti chorobám. Samostatně se k transfúzím nepoužívají. Obsahují také albumin, který pomáhá udržovat osmotický krevní tlak, a fibrinogen, jehož hraje hlavní úlohou ve srážlivosti krve. Leukocyty jsou rozměrem větší než erytrocyty, ale na jeden kubický milimetr se jich vyskytuje pouze asi 4 – 7 000. Většina se jich nachází mimo krevní tok v jiných částech těla.. V samotné krvi se nalézají pouze 2 – 3 procenta všech leukocytů. Jestliže se v těle objeví nějaká infekce, začnou se rapidně množit a bojovat proti bakteriím.

Krevní destičky: vytvářejí se v červené kostní dřeni a spolu s leukocyty představují pouze asi 1 procento všech krevních buněk. Trombocyty jsou drobné buňky, které se aktivují, kdykoli nastane potřeba krevního srážení nebo hojení poškozených cév. 21 The New Encyclopaedia Britannica, Chicago, USA (Encyclopaedia Britannica, Inc.) 1988, Vol. 15, str. 131.

Lékařské hledisko není zjevně pro svědky Jehovovy určující. Přestože většina plasmy obsahuje vodu, sejně patří, jako hlavní krevní komponent, mezi “zakázané”. Stejné množství derivovaného albuminu nebo imunoglobinu, získaných z plasmy, je ovšem přijatelné. Svědek Jehovův, který přijme transplantovaný orgán, přijímá v něm mnohem více leukocytů než při transfúzi krve. Dokonce i mateřské mléko obsahuje 5 – 12 krát více leukocytů než odpovídající množství krve. Ani proti jednomu nemá dnes Společnost Strážná věž námitky. Jaké deriváty smí svědek Jehovův přijmout? Od roku 1952 k řadě očkovacích sér přibylo v roce 1975 svolení k vícenásobnému použití hemofilických preparátů (srážecí faktory VIII a IX). Je poněkud absurdní, že k získání 0, 1 gramu dávky srážecího faktoru VIII je zapotřebí asi 9 000 kilogramů celé krve. Hemofilik přijme běžně několik takových dávek ročně. Jaká v tomto případě tedy platí logika o “malém množství krve”, které neodporuje zákazu o “jedení” krve? Mezi další “povolené” komponenty patří albumin. Albumin se na objemu krve podílí asi 2, 2 procenty. Ve výše uvedeném přehledu lze vidět, že bílé krvinky a krevní destičky tvoří pouze asi 1 procento objemu krve. Ale u svědků Jehovových, stejně jako v případě hemofilických derivátů, množství “druhotných” krevních komponentů není rozhodující. Albumin se používá k léčbě popálenin. Typické ošetření člověka s popáleninami třetího stupně (asi 30 – 50 procent těla) vyžaduje 600 gramů albuminu. Na výrobu takového množství se spotřebuje asi 45 litrů celé krve. Navíc se tato krev skladuje, není tedy “vylita”, ačkoli Společnost Strážná věž tvrdí, že krev, která opustila tělo, musí být podle zákona v Levitiku 17, 13 “vylita do prachu země.” Stejný zákon se striktně aplikuje na autotransfúze, při kterých je člověku odebraná vlastní krev a skladuje se až do doby, kdy je mu zpět podána při lékařském zákroku. Tato metoda však patří mezi “zakázané”. Další složku plasmy, imunoglobin, zahrnuje Společnost Strážná věž mezi “povolené” komponenty. Imunoglobin se aplikuje ve formě vakcíny, zejména lidem cestujícím do země s výskytem cholery. Svědkové tuto látku běžně přijímají, přestože se na získání jediné injekce této látky spotřebuje alespoň 0, 3 litru celé krve, samozřejmě skladované. Nauka o odmítání krve u svědků Jehovových není konzistentní.

Stále platí zákaz o přijímání celé krve, ale co se týče jejích komponentů, s přibývajícími novými metodami a lékařskými možnostmi, je tato záležitost čím dál tím pro řadového svědka komplikovanější. Neustále musí být ve střehu a ověřovat si u svých vedoucích, jestli se v nějakém svém nevědomém kroku potenciálně nemůže dopustit kompromisu proti oficiálně vyhlášenému učení o krvi. Vedoucí sbor svědků Jehovových si absolutně přivlastňuje právo určovat všem ostatním členů organizace, aniž by k tomu jeho zástupci měli lékařské vzdělání, které části krve smějí a nesmějí, bez ohledu na možnou újmu na zdraví a životě, přijmout. Jejich nepochopitelné pokrytecké rozhodování poztrácí hlubší logiku, ale od řadového člena se neočekává kritické přemýšlení a hodnocení, pouze loajalita a poslušnost vyhlášeným pravidlům. Stejně jako pravil Ježíš Kristus na adresu farizeů, stejně příhodně vystihuje tento citát i jednání vedoucích organizace svědků Jehovových: “Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete!”

Zdroj: Diplomová práce: Význam krve v Písmu – odpověď Svědkům Jehovovým, Jana Bartošová