V ruské provincii panovaly vždy poměry, v nichž měl navrch ten, kdo měl větší pěst. Když takový bos kryl své podřízené, mohli páchat jakékoliv zločiny zcela beztrestně. To je situace, ve které se cítili ruští vojáci na Ukrajině jako doma.

Pro podrobný popis toho, jak se tento vzor lidského chování vyvíjel v čase, odkazuji na sérii knih Borise Akunina: Dějiny ruského státu. Bylo by víc než vhodné, kdyby se někdo ujal jejich překladu do češtiny. Akunin mimo jiné definuje základ ruského státu, který se nezměnil za posledních nejméně pět set let.

Podle akunina má ruský stát čtyři pilíře:

1. V čele státu stojí jeden jediný člověk. Může to být chán, car, prezident nebo generální tajemník. Na názvu nesejde.
2. Vůdce je posvátnou postavou, kterou nelze kritizovat ani její rozhodnutí zpochybňovat, jinak bude jedinec potrestán.
3. Nad všemi psanými zákony v zemi stojí vůdcova vůle, která je zákonem nejvyšším.
4. Všichni obyvatelé státu nejsou svobodnými občany ale vůdcovými poddanými.

Po výkyvech za Jelcina a zejména za Gorbačova vrátil Putin ruský stát právě k těmto základům, které byly vypůjčeny ze Zlaté hordy.

V české mediální sféře, jsou v poslední době slyšet hlasy o tom, že v Rusku nejsou jen potomci krutých opričníků ale také hodní lidé. Bezesporu tam jsou, i když ti z nich, kdo měli tu možnost, raději emigrovali. Drtivá většina Rusů ale podporuje svůj nelítostný archaický stát, svou Zlatou hordu. A tento stát, nikoliv hodné Rusy, kteří v něm nehrají sebemenší roli, chce Západ vyloučit a izolovat.

Z pouhého pudu sebezáchovy.

Alexandr Mitrofanov

https://plus.rozhlas.cz/poslechnete-si-vsechny-patecni-komentare-s-ondrejem-konradem-8719969