Současné boje na Ukrajině působí trauma mnoha lidem. Těm, kteří bojem prošli, ale i těm, kteří mají zprostředkovanou zkušenost, tedy těm, kteří se dozvěděli o traumatizujících zážitcích jiných lidí anebo třeba sledovali drsný a silně znepokojivý obsah fotografií a videí z války.

Co to vlastně je psychické trauma? Co všechno může být příčinou a co v člověku vyvolává?

Obecně by se dalo říci, že trauma vzniká po neobvykle hrozivé události, která je nad naše chápací schopnosti a ze které dotyčný nedokáže utéct.

“Jedna z podstat traumat je, že trauma je tak velká psychická bolest, že ta psychika ji není schopná vnímat, vstřebat, zpracovat, buď racionálně nebo i emocionálně. Trvá to klidně i roky, než o tom lidé začnou mluvit. Před lety jsem to počítal a v průměru vychází, že znásilněná žena za mnou přijde po deseti letech. A ty první roky je pyšná na to, jak všechno skvěle zvládla.”

Záleží také na tom, jak blízko člověk traumatizující zkušenosti byl. Jestli se přímo týkala jeho samotného, nebo byl blízko traumatizovanému člověku, anebo je třeba jako terapeut nebo humanitární pracovník v kontaktu s takto primárně nebo sekundárně traumatizovanými lidmi.

Traumatická reakce každopádně vzniká v okamžiku, kdy je člověku tváří v tvář extrémní hrůze znemožněna smysluplná akce a on se ocitá ve stavu totální bezmoci.

“Trauma je v podstatě omezení vašich schopností. Je to zúžení vaší duševní schopnosti reagovat v přítomném okamžiku ze svého autentického JÁ.“

Trauma není přímo to, co se člověku děje, ale to, co se děje v člověku v důsledku toho, co se děje kolem něho. Reakcí na takovou údálost je pak boj nebo útěk a pokud se nedá ze situace, kde byl člověk vystaven naprosté bezmoci útéct ani se bránit, ocitá se ve stavu strnulosti, paralýzy, při které může uniknout jen vnitřně. Okamžiky krajního ohrožení tak vyvolávají nejenom strach a hrůzu ale někdy paradoxně i stav úplného klidu. V extrémnějších případech je naším obranným mechanismem stav oddělení neboli disociace.

I když si traumatizující zážitky spojujeme spíše s hrůzami válečných konfliktů, s těžkými nehodami, s přepadením nebo se ztrátou blízkého člověka, podle Gábora Mattého člověk ke vzniku traumatu mnohokrát nepotřebuje obzvláště dramatické události. Trauma může způsobit i to, co se nestalo, ale stát se mělo. Tedy když třeba v dětsví nebyly naplněny základní potřeby jedince.

“Ti lidi, kteří zažili válku na jednu stranu ví, co se děje, ale na druhou stranu dost často říkají, že v něčem je to nepochopitelné, nesrozumitelné, že na ně útočí lidé, se kterými se znali po generace. Je tam opravdu to snížení nějaké citlivosti. Potom tam bývá také stud, že člověk na to nezareagoval…”

Martin Raš, Odpolední Plus, Český rozhlas, 20.4.2022