Řadoví novoživoťáci se mají za pokorné lidi, jelikož přijímají pravdu, tedy Mikim zjevené a sdělené Boží slovo. Ti nepokorní už odešli. Miki kriticky přemýšlí, o tom asi nikdo nepochybuje. Ale co děláš ty? Možná se potřebuješ nad některými věcmi znovu zamyslet.

Znovu se zamysli „Think again“ je název 232. dílu podcastu You are not so smart a také knihy od Adama Granta. Zde pár citátů:

Na světě jsou dva druhy lidí. Ti, kteří rozdělují lidi na dva druhy a ti kdo nikoliv.

Všichni dokážeme být otevření nebo uzavření. Většina z nás má ale tendenci se bránit, když někdo zpochybní náš světonázor. Je to normální psychologická reakce. Čím méně se nás něco dotýká, tím snadněji přijmeme, že se v dané věci mýlíme.

Lidé, které skupina respektuje, jsou zpravidla ti, kteří nejlépe ztělesňují hodnoty dané skupiny. Členové skupiny, kteří chtějí být respektovaní, se tak automaticky snaží být více tím, čím tato skupina tvrdí, že je. Tím se lidé radikalizují a vzniká vnitřní polarizace. Každý z nás se snaží být víc MY, než zbytek z nás.

A druzí nám říkají, že se na věc musíme umět podívat i z druhé strany. No ale druhá strana to dělá taky. A stejně zůstávají dvě strany. K jaké straně se přidám? K té, která zpochybňuje můj světonázor nebo k té, do které zapadám a která mi říká, že jsem v pořádku?

Tvoji identitu neurčuje to, co považuješ za pravdivé, ale to, co považuješ za důležité.

Když je náš světonázor konfrontován, nejčastěji na sebe bereme roli 1) kazatele – snažíme se svůj názor šířit, 2) soudce – napadáme názor druhého, 3) politika – posloucháme jen ty, kdo s námi souhlasí. Všechna tato přednastavení jsou chybná, byť v jádru často za nimi stojí dobrý úmysl (Vždyť je mou zodpovědností druhé napravit/napomenout!). V čem jsou chybná? Tvým přednastavením je, že máš pravdu ty a druzí se mýlí. ONI se mají nad sebou zamyslet a NE TY, tvoje mentální aktivita je ukončena.

Alternativou k těmto přístupům může být role 4) vědce – zkoumáme spolu oba názory. Vědec je zvědavý a hledá příčinu toho, co je špatně. Připouští, že některé věci neví a hledá, v čem dělá chybu. Není zaujatý, aby musel vždy mít pravdu. To znamená, že posloucháme i věci, které nás nutí opravdu pořádně přemýšlet a nejen ty, které nám dávají pocit, že máme pravdu. Jako vědci se nechcete obklopit lidmi, kteří souhlasí s vašimi závěry ale těmi, kteří zpochybní váš myšlenkový proces. Tak se přiblížíte pravdě.

Tedy příště, než někomu budete vysvětlovat, co je pravda, tak se ho zeptejte: jaký důkaz by tě přiměl změnit názor? Zeptejte se na to i sami sebe. Když upozorníme na to, že se druhý snaží jen bránit svůj názor nebo pohřbít ten náš, můžeme dialog zbavit zaujatosti a zvyšujeme pravděpodobnost, že nalezneme pravdu.

Je konflikt dobrý nebo špatný? Konflikt si člověk automaticky vztahuje na vztahy, rodinu, manželství, emoce, city. Takový konflikt nikdo nechce, lidé se mu snaží vyhnout. V jiných oblastech ale konflikt vnímáme jako užitečný a konstruktivní. V práci zpochybňujeme smysluplnost úkolů, strategie, rozhodnutí atp.

Pokud spolu dva lidé nikdy nemají konflikt, tak to prakticky znamená, že minimálně jeden z nich nepřemýšlí kriticky nebo zamlčuje, co si ve skutečnosti myslí.

Pokud dva lidé spolu nemají konflikty, tak se od sebe nemohou učit. Mnoho studií dokazuje, že konflikt vede k lepším výsledkům.

Nesouhlas je mentální stretching. Když je ve skupině někdo s opačným názorem (a dokonce ovlivňuje ostatní špatným směrem!) je stejně lepší téma otevřít, nechat ho mluvit a zvážit obě strany, jelikož jen tak je skupina schopná učinit správná konečná rozhodnutí. Diskuse rozšíří pohled všem.

Je potřeba víc diskutovat. Nechceme ale diskuse, kde bude vítěz a poražený. Má to být spíš jako tanec. Obě strany dělají kroky dopředu i dozadu. Čím otevřeněji spolu nesouhlasíme, tím dříve můžeme zjistit, že se možná celou dobu mýlíme oba.

Nenásleduj lidi proto, že se ti líbí jejich názory. Následuj lidi, kteří se vyjadřují v intelektuální integritě a kteří jsou zvyklí tvrdě prověřovat vše, čemu věří. Od těchto lidí se chtěj učit.

Pokud chceš mít zdravější diskuse, musíš změnit poměr mezi výroky a otázkami. Potřebuješ klást více otázek.

Nejproduktivnější lidé neustále přepínají mezi tím, že položí na stůl názor a hned poté se ostatních zeptají: „vidíte v mé logice nějaké trhliny? Je v tom něco chybně? Nad čím se mám znovu zamyslet?“ Tato kultura je zdravá. Lidé by se měli cítit bezpečně se takto otevřeně ptát.

Každou chvíli se objeví nějaký nový guru, kdo prostě ví, jak to je správně. Stojí za to se podívat, zda je opravdu takhle otevřený a zda někdy mění své názory, zda je k tomu vůbec ochoten.

Inteligencí se zpravidla rozumí schopnost se něco naučit. V moderním světě je však potřeba věc, která je možná ještě důležitější – schopnost si něco odmyslet a něco se odnaučit. Mnoho lidí se rychle učí, ale nejsou schopni si něco odmyslet. Tento svět se mění velmi rychle. Některé věci, co byly pravda před dvaceti lety, již dnes pravda prostě nejsou. Kodak měl digitální fotoaparáty dřív než všichni ostatní, ale nedokázali si představit své podnikání bez fotografického filmu. To byl jejich konec.

Čím chytřejší jsi, tím hůře poznáš, že v něčem nejsi. Čím chytřejší jsi, tím obratněji si totiž dokážeš ospravedlnit vše, co děláš a čemu věříš.