V některých prostředích, často jsou jimi evangelikální církve, je neustále vyžadována dobrá nálada a pozitivní emoce, a naopak špatnou náladu a negativní emoce odsuzuje jako selhání.

To vede k celé řadě problémů. Tento přístup vede ve společenstvích k přehlížení problémů a nedostupnosti pomoci pro ty, kdo ji potřebují. U jednotlivců pak vede k přetvářce, uzavřenosti a pocitům viny a méněcenosti. Pocity viny se navíc cyklí, protože jsou samy negativní emocí a člověk pak cítí vinu za pocity viny. Kromě toho tento přístup znemožňuje lidem odžít si své negativní emoce, takže v člověku „zahnívají“ a protože není řešena jejich příčina je zadušen osobní růst.

Obzvlášť destruktivní je kombinace toxické pozitivity a puritánství. Jejich dopady se vzájemně násobí a požadavky na lidi se stávají naprosto nesplnitelnými. Často jsou navíc protichůdné a člověk se dostává do bezvýchodné situace, kdy každá emoce je selhání. Uspět je nemožné a tak zbývá jen přetvářka a status v takovém společenství pak závisí takřka výhradně na míře pokrytectví.