Gatekeeping je filtrování vhodného a nevhodného. Výraz je odvozený od práce vrátných, kteří kontrolují, kdo smí a kdo nesmí vstoupit. V kontextu náboženských společenství to znamená jednak filtrování přístupu lidí na různé akce společenství a zároveň filtrování obsahu a povahy akcí. V praxi je gatekeeping především kontrolování, kdo se smí účastnit kázání, kdo může kázat a co může kázat.

Gatekeeping je do určité míry nedílnou součástí každého společenství, ale zároveň má celou řadu rizik. Musí být proto pečlivě nastaven tak, aby přínosy výrazně převýšily zápory.

Nejprve se podívejme na přínosy:

1) Zachovávání účelu společenství, zabránění jeho „rozmělnění“:
Každé společenství má jinou cílovou skupinu, jiný jednotící prvek a jiný účel. Je v pořádku do určité míry usměrňovat dění ve společenství tak, aby toto bylo zachováno.

2) Utváření bezpečného přijímajícího prostředí:
V každém společenství se vyskytují konflikty a předsudky a pokud má být prostředí ve společenství bezpečné a přijímající (základní předpoklad zdravého společenství) musí být jasně stanoveno, že některé věci do společenství nepatří.

3) Odpovědnost za obsah:
Společenství nese odpovědnost za obsah svých kázání (více v nadcházejícím článku Influencing) a musí být schopné zajistit, že se jeho kazatelé budou držet etických zásad.

Teď můžeme přejít k záporům:

1) Izolace:
Přílišný gatekeeping vede k izolaci společenství od okolního světa. Dochází pak k jevu echo chamber (ozvěna v komoře), kdy členové „papouškují“ vzájemně své názory a vytrácí se tak názorová pluralita.

2) Kumulace moci:
Gatekeeping vyžaduje kontrolní mechanismus. Při přílišném gatekeepingu získávají ti, kdo ho provádí, velmi účinný nástroj ke kumulaci moci.

3) Radikalizace:
Přílišný gatekeeping vede k pocitu exkluzivity a elitářství. Členové se pak předhánějí v tom, kdo je „opravdovějším členem“. To snadno vede k posunu názorů do extrémních pozic a mentalitě „my vs. oni“.

Shrnul bych to tím, že pokud jde o gatekeeping, méně je obvykle více.