Pamatuješ? (7)

/ Administrátor
  • Pamatuješ, jak ses Boha bál míň, než Mikiho?
  • Pamatuješ, jak Miki říkal, že v každé velké firmě to funguje tak, že když tě vyhodí v jedné pobočce, tak tě do jiné pobočky už nikdy nevezmou a stěžoval si, že v církvi to takhle nefunguje?
  • A pamatuješ, jak Mikiho nikdy nezajímalo, že by v jeho církvi měl existovat nějaký kontrolní mechanismus? Interní nebo externí audit? Dozorčí rada? Když má vedoucí pastor čisté srdce, tak přeci nic takového není potřeba. Nebo?
  • Pamatuješ, jak jsi šel na shromáždění s tím, že tě Bůh neskutečně miluje, a jak jsi se domů vracel jako ten nejhorší lůzr?
  • Pamatuješ, jak ti doktor řekl, že jsi psychicky hodně vyčerpaný, a že si jen potřebuješ pořádně odpočinout, ale vedoucí ti řekli, že tě Bůh opustil a že máš démona?
  • Pamatuješ, jak k tobě Bůh mluvil skrze různá biblická místa, o kterých pak Miki řekl, že znamenají úplně něco jiného, než jak to chápeš a jak od té chvíle k tobě začal Bůh mluvit skrze stejná místa přesně tak jak Miki řekl, že tomu máš rozumět?
  • Pamatuješ, jak sis vymýšlel různé výmluvy, proč neříkáš evangelium lidem ve svém okolí, ale hluboko uvnitř to bylo, protože ti to přišlo absurdní a trapné?
  • Pamatuješ, jak ses s nevěřícími stýkal jen proto, abys je přivedl do církve, a když se to podařilo, ale oni nereagovali na výzvu, tak jsi své vztahy si nimi okamžitě ukončil?
  • Pamatuješ, jak jsi odmítl nechat pokřtít člověka, protože nevyhodil desky od Pink Floyd?
  • Pamatuješ, jak ses přestal stýkat se svými nevěřícími příbuznými, protože oni se stýkali s odpadlými členy z tvé rodiny?
  • Pamatuješ, jak jsi kličkoval a vymýšlel si, když se tě někdo zeptal, proč se nestýkáš se svou rodinou, protože argument, že jsou odpadlí, i tobě připadal hodně trapný?
  • Pamatuješ, jak tě ten člověk prosil za odpuštění, ale ty jsi mu neodpustil, protože Miki?
  • Pamatuješ, jak Miki tvrdil, že na nějakém místě cítí úplně temnou atmosféru, a ty, ačkoliv jsi nevnímal vůbec nic, jsi začal tvrdit, že to cítíš také?
  • Pamatuješ, jak když jsi byl u nějakého vážného rozhovoru ses snažil periferně sledovat, jestli Miki přikyvuje nebo nesouhlasí, abys mohl reagovat stejně?
  • Pamatuješ, jak se ti ulevilo a jak jsi vyrostl, když se tě Miki zeptal na tvůj názor, a ty ses náhodou trefil do toho, co chtěl slyšet?
  • Pamatuješ, jak jsi vzhlížel k ostatním vedoucím, jako k silným osobnostem s vlastním názorem, a pak jsi zjistil, že to všichni dělali stejně jako ty?
  • Pamatuješ, jak Miki prohlásil, že blog je plný lží, kterými se vůbec nebude zabývat a jak pak nemluvil o ničem jiném?
  • Pamatuješ, jak ani Mikiho výhrůžka, že „kdo bude blog číst, skončí v zatracení“, tě neodradila od toho, abys to tady pročítal?
  • Pamatuješ, jak ses bál, že skončíš v pekle, protože sis na hlídání nepamatoval verše a jiný dítě ano?
  • Pamatuješ, jak tvoje kamarádka trpěla panikou a úzkostmi, protože na hlídání pořád manželka vedoucího mluvila o pekle, ale bála se to říct, protože věřila, že tím spíš kvůli tomu v tom pekle skončí?
  • Pamatuješ, jak sis jednou uvědomil, že už vůbec nejde o boží slovo, ale jenom o žehlení konfliktů s vedoucími?
  • Pamatuješ, jak se postupně tvou jedinou motivací pro život s Bohem stalo, že si prostě chceš zachránit svůj zadek, protože máš strach?
  • Pamatuješ, jak ses před ostatními tvářil, že ty motivy jsou daleko vznešenější?