Jedním ze základních znaků kultu je udržování členů v závislosti a poslušnosti. Přestože sociální závislost hraje v kultech značnou roli, za hlavní nástroj tohoto druhu kontroly si dovolím označit závislost citovou. V členovi je pěstován komplex méněcennosti, je soustavně ponižován ať už přímo, nebo častěji nepřímo, ponižováním jim podobných. Tolerování takového jednání navíc kult obvykle označuje za pokoru a vyhrazení se vůči němu za aroganci.

Samotným ponižováním si ale nikoho nezískáte, to totiž slouží pouze pro vytvoření úrodné půdy pro manipulaci projevy přízně zbožňovaného vůdce (příp. vedení). Člověk, který byl (pře)vychován k tomu, aby sám sebou opovrhoval udělá pro pochvalu, především otcovskou figurou, cokoliv.

Snadno nám však vzniká začarovaný kruh. Každý vůdce je jednou nevyhnutelně nahrazen, obvykle svým následovníkem. Ten ale, protože hladoví po chvále, dříve či později zneužije svou moc k tomu, aby lidi nutil ho zbožňovat. Stane se tak novým despotou a vychová další následovníky, z nichž jeden ho jednou nahradí.

Proto bychom se měli učit si sami sebe vážit. Protože potom snáze odoláme manipulaci i pokušení manipulovat.