V Církvi Nový Život probíhají kontroverzní praktiky, které ilustrují neobvyklý přístup k těm, kdo církev opustili nebo nesouhlasí s jejím vedením. Jednou z těchto praktik jsou pastorovy večerní modlitby kolem domů „odpadlíků“ a „nepřátel“ církve, což reflektuje specifický postoj k bývalým členům, jiným církvím a vnějšímu světu.

Pastor Török pravidelně tráví večery chozením kolem domů bývalých členů nebo jiných církví, označených jako „nepřátelské,“ kde se modlí za jejich potrestání nebo odstranění. Modlitba zde ztrácí tradiční smysl duchovního spojení a stává se nástrojem obrany i útoku. Pro některé členy to vyvolává duchovní nátlak, zatímco pro ostatní jde o ochranný „boj“ za víru.

Bývalí členové popisují, že tyto praktiky v nich zanechaly pocity strachu a úzkosti, když byli nuceni se podobných modliteb účastnit. Psychologové upozorňují, že tento typ duchovního tlaku může mít traumatické dopady a vytvářet u lidí dlouhotrvající pocit nejistoty, zejména když opustí komunitu a vědí, že podobné modlitby se obrátí proti nim.

Zatímco členové Nového života tyto modlitby vnímají jako duchovní ochranu církve, širší komunita a bývalí členové je vnímají jako příklad zneužití náboženství k manipulaci. Tento neobvyklý způsob „duchovního boje“ odhaluje, jak mohou být duchovní praktiky přetvořeny ve jménu moci a kontroly.

Zároveň můžeme pozorovat nebezpečný a temný rozměr vedení pastora Nového života, kdy se víra stává nástrojem msty, maskovaným jako duchovní zbožnost. Zatímco pastor své proklínání nazývá „spravedlností“ a „božím soudem nad nepřáteli,“ jeho záměrem, více než ochrana církve a víry, je vykonání vlastní představy o spravedlnosti na těch, kdo se mu vzepřeli nebo jej opustili.

Proklínání bývalých členů Nového života tedy nápadně připomíná praktiky voodoo, v nichž člověk usiluje o ovládnutí či destrukci druhých skrze rituální aktivity. Zatímco v rámci voodoo člověk manipuluje fyzickým symbolem, aby zasáhl tělo nebo mysl svého cíle, Nový život manipuluje s modlitbou a duchovní vírou v přesvědčení, že tím dosáhne přímého zásahu do života jeho „nepřátel“. A tak jako rituály voodoo vyvolávají strach a přinášejí pocit moci nad obětí, tak i zde mají tyto modlitby zasít strach a získat nad „odpadlíky“ kontrolu. A stejně jako při voodoo, i zde samotná víra ve zlé účinky modlitby prohlubuje strach v těch, kteří v církvi stále setrvávají.

Je obzvlášť znepokojivé, že je tato nenávist přisuzována Bohu, který má vykonat jejich představu spravedlnosti. Modlitby za smrt bývalých členů pak rozkládají i základní rodinné vazby, kdy jsou děti vedeny k tomu, aby říkaly „amen“ modlitbám za zkázu či smrt vlastních rodičů, a naopak rodiče volají po smrti svých dětí. Nenávist, kterou by jinak necítili, se skrze tyto praktiky maskuje jako „Boží vůle.“

Tento proces ničí duchovní život samotných členů, kteří postupně ztrácí schopnost soucitu a v modlitbě nalézají pouze nástroj pomsty. Víra, která měla být cestou k lásce a odpuštění, se zde proměnila v temný nástroj destrukce.

Článek si klade za cíl upozornit na tuto skutečnost, o které si někteří členové církve možná ani neuvědomují, jaký dopad může mít na jejich duchovní život a vztahy s blízkými.