Jestliže jsi náhle pod tlakem dát vše rychle do pořádku, činit pokání, i když záležitosti zcela nerozumíš, nezpanikař, nenech se dostat do kolen, nesmíš ztratit vlastní smysl pro realitu, rezignovat na své vlastní rozlišovací schopnosti.

Pevně stůj na tom, co víš, co ti kdo řekl, co se stalo a jestli něčemu nerozumíš, dožaduj se důkazů pro obvinění, která o sobě slyšíš. Jestliže hanobí tvůj charakter, tvrdí že tě mají naprosto přečteného a tak podobně, chtěj konkrétní vysvětlení. Rozmysli si, jestli to je pravda, než na svou hlavu začneš sypat popel. Nepřijímej o sobě nějakou nahodilou tezi jen proto, že ji řekl někdo, „kdo do tebe asi nějak vidí nebo co“.

Vedoucí, který to s tebou myslí dobře, ti rád vysvětlí, proč na tebe změnil názor a proč považuje za nezbytné, aby ses změnil. Vedoucí s dobrými úmysly by ti neměl do obličeje vmést tvé chyby, ale naopak tě navést správným směrem. Neměl by tě balamutit nadutými moudry jako: „však ty víš nejlíp v čem je problém“ „já vím, jak jsi na tom, ale přijď na to sám“. Jestli to ví, tak ať ti to řekne. Jasně a srozumitelně. Neodkrývej karty, pokud to nedělá ani vedoucí. Nepřijímej povýšeneckou autoritu druhé strany. Jistě není dobré si lhát a bránit se oprávněnému napomenutí, ale na druhou stranu, nebuď blázen, aby ses svlékal do naha před někým, kdo ti o sobě neodhalí vůbec nic. Proč by ses měl nechat svým vedoucím pokořovat vágními tvrzeními bez reálného základu? Dobrý vedoucí by tě měl navést na správnou stopu a zbytečně nepoukazovat na tvou zmatenost a skleslost. Proto nepropadej zoufalství pod demagogickou agresí. Chtěj jasná tvrzení, a jestli je nedostaneš, nezalézej v hanbě do ulity. Tvůj děsivý stav může být pouhou hypotézou, domněnkou někoho, kdo přeceňuje své soudcovské schopnosti a přitom ani nemá všechny potřebné informace. Drž se toho, co víš.

V okamžiku, kdy přijímáš bez vlastního uvážení cizí náznaky svého „mizerného stavu“, aniž bys k tomu měl konkrétní důvod, zamotáš se do spirály, ze které není lehká cesta. Mnoho lidí v tomto stavu začne panikařit a vymýšlet šroubované teorie o tom, jak jsou vlastně těmi nejhoršími lidskými bytostmi, jak byli takto zkažení již od dětství, že vše dobré, co kdy vykonali, bylo jen sobecké pozérství. Stanou se nesvéprávnými troskami. Mnozí dokonce zpochybní své obrácení a začnou si vymýšlet horší a horší důvody k pokání, jen aby konečně uhodli, copak je to „něco“, co se od nich asi chce.

Dokud se nevymaníš z vlivu „představeného“, který si v podobných praktikách libuje, nebudeš věřit ničemu než jeho doktríně. A to je oč tu běží.

________

Za úvahu pod čarou stojí také fakt, proč u světských soudů je přítomen advokát. Proč i ten nejbrutálnější vrah, na kterého soudce má již v šuplíku nespočet důkazů prokazující jeho vinu, má nárok na svého obhájce? Nejspíš proto, aby nedostal neprávem šach mat.