V Církvi Nový život se uplatňuje obzvlášť toxický přístup k lidem, který slouží jako nástroj kontroly a manipulace. Každé pochybení je automaticky považováno za vědomé, ba dokonce záměrné. Ve všech ostatních oblastech života i samotní členové CNŽ takový postoj považují za absurdní – nikdo přece nemůže vědomě a záměrně dělat chyby po celou dobu. Jakmile však jde o otázky „duchovní“, platí úplně jiná pravidla.

Tento přístup je nejvíce patrný při obviňování z domnělých hříchů. V CNŽ platí dogma, že hříšník si je vždy vědom svého provinění. Pokud tvrdí, že si žádné viny není vědom, znamená to jediné – lže. Tím se dotyčný ocitá v bezvýchodné situaci, kde jakýkoliv pokus o obhajobu slouží jen jako další „důkaz“ jeho viny.

Tento způsob zacházení s lidmi se nazývá morální odzbrojení – systematické, neoblomné obviňování nejen ze samotného provinění, ale i ze zlých úmyslů a pokřiveného charakteru. Tato metoda byla kdysi hojně využívána k vynucení přiznání pod nátlakem, zejména během vykonstruovaných politických procesů v socialistických režimech. Byla dokonce přímo součástí jejich metodických pokynů pro tzv. „monstrprocesy“.

Cílem této taktiky nikdy není pravda nebo náprava. Jde o to, aby obviněná osoba byla psychicky zlomena a donucena ke spolupráci – ať už to znamená přiznání ke smyšleným hříchům, nebo slepou poslušnost vůči autoritám.