Moc je v sociologii velmi významné téma a existuje na něj celá řada pohledů. Ve své době neotřelý pohled přinesl Michel Foucault, který se na moc díval jako na síť vztahů a soustředil se především na její neformální stránku. Definoval ji jako systém vzájemného ovlivňování se.

Lidé se vzájemně neustále pozorují a neustále hodnotí a často tato hodnocení dávají najevo. Prakticky všichni máme potřebu přijetí a uznání a snažíme se vyhnout opovržení. Častěji než bychom si chtěli*y přiznat je naše rozhodování ovlivněno do značné míry tím, jakou očekáváme reakci okolí. Kromě toho máme přirozenou tendenci napodobovat ty, které obdivujeme, a odlišovat se od těch, kterými opovrhujeme.

Hodnocení všech ale nemá stejnou váhu a i hodnocení samotné může být hodnoceno. Hodnocení těch, které obdivujeme, přikládáme větší váhu a máme tendenci přizpůsobovat naše hodnocení tomu jejich. Tím vzniká spirála, po které lze vyšplhat do vysokého postavení a následně tvarovat postoje ostatních tak, aby sloužili našim záměrům.

Myslím, že tento model nejen dobře vystihuje mocenskou dynamiku v náboženských společenstvích, ale zároveň i ukazuje východisko. Neustále posuzování a porovnávání, úzkoprsost, rivalita a autoritářství jsou spojené nádoby. Čím méně se budeme vzájemně posuzovat a hodnotit, tím menší prostor dáme kumulaci moci.