Některým věcem věříme, protože jim věřit potřebujeme. Velmi často je to proto, že jsou ta přesvědčení zdrojem bezpečí, sebepřijetí nebo smylu. V takových případech jsou lidé často ochotní chránit se před vlivy, které tato přesvědčení nahlodávají a někdy dokonce aktivně vyhledávat vlivy, které je utvrzují.

To nám poskytuje základní vysvětlení, proč jsou někteří lidé ochotní slepě následovat pochybné duchovní vůdce. Zároveň nám to přináší důležitou rovinu motivace samotných vůdců. Někdo je označuje za bezpateřní oportunisty, někdo za upřímně věřící fanatiky, někdo tvrdí, že vůdce formují jejich následovníci. Hodně se i polemizuje o tom, kolik z nich vlastně vůbec věří tomu, co káže.

Myslím, že potřeba věřit, umožňuje prolínání výše zmíněného. Celá řada nebezpečných duchovních vůdců, má hlubokou potřebu věřit ve svoji vlastní vyjímečnost a pro utváření a utvrzování tohoto přesvědčení svými následovníky, jsou ochotní udělat cokoliv.