Po staletí byli křesťané přesvědčeni, že čarodějnice způsobují nemoci, bouře a všeobecné zlo. A tak jich stovky tisíc upálili – ve jménu Boha.

Dnes se v Novém životě tohle temné období odsuzuje jako krutá pověra církve, která „vlastně ani nebyla církví“. Říká se: „To nemělo s Bohem nic společného. Tehdejší lidé jen zneužili Boha pro své pokřivené záměry.“

Jenže sotva odsoudí jednu krabici, hned vytvoří jinou – pevnější, důmyslnější, „správně biblickou“. A Boha do ní znovu násilím cpou. Už se sice neupalují lidé na náměstích, ale pořád se v jeho jménu obviňuje, odsuzuje a vylučuje.

Stejně jako tehdy i dnes hledají viníky – vždycky někoho, kdo „kazí atmosféru“, „nečiní pokání“, „nechápe autoritu“ nebo „nemá správného ducha“. A stejně jako tehdy jsou přesvědčeni, že mluví za Boha. Že mají pravdu. Že mají oprávnění jednat tvrdě – protože „On je přece na naší straně“.

Co na tom, že ještě před dvaceti lety až do krve věřili v jedinou, Bohem potvrzenou pravdu, kterou dnes sami označují za blud? Nevadí. Dnes je nová doba, nové poznání a nová jediná pravda – opět Bohem potvrzená.
A kvůli ní teď s chutí znovu odsuzují, urážejí, ponižují a vyhazují i ty, které dříve respektovali a milovali.

A co až se za pár let učení Nového života znovu změní? Žádný problém. Starou krabici vyhodíme, ty, kdo si do ní vlezli, odsoudíme – a vytvoříme novou. Takovou, ze které si Bůh s úžasem znovu sedne na zadek a nadšeně potvrdí další iracionální jednání v jeho jménu.

Nezáleží, že se přitom chováme jako tupé ovce s klapkami na očích, bez kapky soudnosti a soucitu. Hlavně že nás Bůh miluje.