Tento článek je zamyšlením nad tím, nakolik jsou různé jevy v kultech zamýšlené, zda jejich vedení věří tomu, co říká a nakolik se jedná řekněme o patologii skupiny.

Jednou z věcí, která mě k těmto úvahám přivedla je animovaný sci-fi seriál Power Corrupts (česky Moc korumpuje). Nejen samotný seriál přináší spoustu zajímavých myšlenek, ale i sama fráze „moc korumpuje“ vede člověka k úvaze, jestli, jak se říká, byla dříve slepice, nebo vejce. Vede moc pouze k projevu už existující zkorumpovanosti člověka, nebo je moc sama skutečně schopna člověka negativně ovlivnit?

V této souvislosti mi dále vyvstává na mysli slavný obraz „neviditelné ruky trhu“, kterým Adam Smith popsal sebeudržovací schopnosti tržního hospodářství. Nabídka a poptávka se vzájemně balancují, různé ceny motivují lidi k různému chovaní, aniž by si dotyční uvědomovali a chápali, jak svým jednáním celý systém udržují v chodu.

Pochopitelně nejsem zdaleka první, kdo podobné zákonitosti spatřuje i ve společenských jevech. Čím dál zřetelněji vidím ve fungování kultů systém nabídky a poptávky. Zdá se, jako by kulty a sekty byly také obdobou trhu a také se samy udržovaly „neviditelnou rukou“. Platidlem nejsou peníze, ale skupinový kredit, který asi čtenáři tohoto blogu budou v praxi znát pod označením duchovní stav.

Pro řadu lidí je duchovní stav strašně těžko uchopitelný pojem, nechápou, kde ho vzít a tak se dívají, jak to dělají ostatní a snaží se držet krok. Každý přece chce být v dobrém duchovním stavu a snaží se v sobě nějak najít tu správnou zbožnost. Fake it, till you make it (česky zhruba: Předstírej to, dokud to tak nebude). Když se správně pomodlíte, když se se správnými lidmi bavíte, když si správně sednete, když správně kývete, když se zapojíte na skupině, dostanete kredity, nehledě na to, jestli to hrajete, nebo je to autentické. Nikdo rozdíl nepozná, ani většinou vůbec ne ti s údajným duchovním rozeznáním, zjevením, kdo vidí neviditelné.

A jak často se mluví o použitelnosti pro církev. Vyškrtejte z kázání pobídky k použitelnosti a službě a co vám zbyde? Myslím, že je pozoruhodné, že termín použitelnost se tak často užívá jako jakési synonymum slova způsobilost. Přemýšlel jsem nad tím a pak mě napadlo proč: Lidé, kteří se přetvařují, jsou totiž náramně použitelní – často použitelnější než ti opravdu způsobilí! Takto použitelní lidé, totiž vždy ochotně zahrají roli, kterou jim dáte a obecenstvo to ocení kreditem. Když hodnotíte způsobilost druhých podle toho, k čemu a jak jsou ochotni se nechat používat, tak to snad jinak než zkorumpovaným patolízalstvím skončit nemůže.