TY: Ahoj.

NŽ: Ahoj.

NŽ: Tak spusť. O čem chceš mluvit?

TY: No. Já…já bych vám chtěl říct, že je mi to fakt líto. Že mě to fakt mrzí, že jsem si vůbec neuvědomoval, jak nevědomky druhým ubližuju a jak tím poškozuju Boží dílo. Vážně jsem teď několik dní nad vším přemýšlel a modlil jsem se a opravdu jsem pochopil věci, který mi dřív nedocházely. Opravdu vážně moc chci učinit pokání, dát věci opět do pořádku, urovnat to. Mít věčný život, být dobrým svědectvím.

NŽ: A co chceš od nás? Proč tu jsme?

TY: Já prostě chci, abyste to věděli, abyste mě pochopili a odpustili mi, protože jsem z toho už opravdu zničený. Trápím se, nechci být takovýmto pohoršením, chci Bohu sloužit – chci, aby mě obnovil a aby věci byly zase jako dřív.

NŽ: Hmm, tak to je asi jediná pravdivá věc, co jsi zatím řekl. Jasně, že si v tomhle bídným stavu přeješ, aby věci byly jako dřív. Ve skutečnosti ti jde jenom o sebe a to, co tady zatím předvádíš je jen převlečená sebelítost. To jsi jako nevěděl, když jsi to páchal, že se to Bohu nelíbí? Co sis jako myslel? A teď si jako představuješ, že řekneš, že tě to mrzí a my ti máme zatleskat a dělat, že se nic nestalo?

TY: Ne, takhle jsem to vůbec nemyslel. Doufám, že jste mě špatně nepochopili. Mě to vážně mrzí a nevím, co do mě tehdy vjelo. Vím, že to bylo špatně a už tehdy mě to napadlo, že to asi bylo špatně, ale byl jsem v tu chvíli na tom tak duchovně špatně, že jsem to prostě stejně udělal, prostě jsem se rozhodl, že to stejně udělám, protože někdy bývám strašně paličatý, a když nad tím přemýšlím, prostě už od malička jsem k těmto věcem tíhnul. Vlastně vždycky jsem k tomu děsně tíhnul a prostě mi to nevadilo – hnus! Teď to ale už vidím – uvědomuju si, že jsem byl strašně pyšný a že jsem vždycky myslel hlavně na sebe. Kéž bych tehdy nebyl tak zatvrzelý. Navíc já si vždycky chtěl něco dokazovat a být něco víc a doufám, že mi to Bůh už odpustil, že mě od toho očistí a vysvobodí, protože vážně mi to ze srdce vadí a je mi to odporné.

NŽ: To by teď dokázal říct každý! Říkáš nám jen věci, co si myslíš, že chceme slyšet!

TY: Ne to ne, nebo nevím, takhle to vážně teď chápu. Jsem ochotný udělat cokoliv pro to, abych měl věčný život! Proč bych to dělal? Proč bych vám chtěl lhát? Vždyť já chci sloužit Bohu jako vy.

NŽ: A to ti máme věřit jako na základě čeho? Copak si neuvědomuješ jakou váhu mají tvoje slova?

TY: No to nevím. Teď asi nemůžete.

NŽ: Takže to je všechno, cos nám chtěl říct?

TY: Já jsem se několik dní teď postil a volal jsem k Bohu za vysvobození a vážně se mi ulevilo, věřím, že mi Bůh odpustil a modlím se, abych věděl, co mám dělat. Své pokání nechci nijak podvést a lidi oklamat. Vážně to chci udělat opravdově a pořádně, abych už od tý svý pokřivený povahy měl klid a měl čistý charakter a byl pro Boha použitelný.

NŽ: Víš co? Už buď radši zticha. Jestli chceš v tomhle lhaní pokračovat, tak jsi nás laskavě nemusel otravovat, abychom si tohle plácání do větru museli znovu vyslechnout. Ty moc dobře víš v čem je problém. Furt se ti s tím nic nechce dělat, a jestli z toho hříchu máš takový potěšení, tak si s ním klidně chcípni. My tvoje průsery za tebe žehlit nebudeme. Na to jsi měl myslet dřív, než jsi celou tuhle pakárnu způsobil.

TY: Ale já vážně už nevím, co mám dělat. Pomozte mi, prosím. Jestli takhle se mnou budete dál jednat, tak se fakt bojím, že mi z toho hrábne.

NŽ: A co je nám po tom?!?! Čeho těmahle řečma chceš jako dosáhnout? To si jako myslíš, že jsme tak blbý?! Co je nám do toho, že se trápíš? Si to prostě vyřeš, jak chceš, ale dokud si to už opravdu nesrovnáš, tak pro své vlastní dobro, nás už radši neotravuj.  My ti nemůžeme říct, co máš dělat. Dokud některé věci neuděláš sám, tak o žádném pokání nemůže být řeč. Kdybychom ti řekli, co máš udělat, tak si to jen odškrtneš, abys měl pokoj. Samozřejmě, že to by pro tebe bylo nejpohodlnější. My ale chceme vidět, že ses vážně změnil, že ti ty věci došly, tak ti nemůžeme říct, jak tvou situaci vyřešit. Nechápeme ale, co ti tak trvá, když to je tak jednoduché. Je pravda, že s tou tvojí povahou, kdy se furt chceš jen zalíbit lidem, je pokání téměř nadlidský výkon. Takže, jestli se máš rád a jestli chceš, abys neskončil jako totální troska, tak se seber, znovu nad tím svým mizerným životem přemýšlej a přijď už konečně s něčím, co bude stát za to. Tak. Já jsem skončil. Chceš k tomu něco dodat?

TY: Ne.

NŽ: Hmm. A aby v tom bylo úplně jasno. Budeme o tvém stavu informovat tvou rodinu. Budeme je varovat, abys je nemanipuloval těma svýma smutnýma očima. Za téhle situace tě prostě nemůžeme nechat druhým dál škodit. Nepočítej s tím, že nás nějak ošálíš. My pokání prostě poznáme, stačí jen chtít ho udělat.

TY: Hmm, tak ahoj.

NŽ: Ahoj