Je to už skoro dvacet let, co jsem měl důvěrný rozhovor s Mikim. Pamatuji si ho dodnes, protože se mi tehdy poprvé otevřelo něco, co jsem do té doby nepřipouštěl ani v nejdivočejší představě.

Miki mi sdělil, že jeho plánem je přesunout se do Itálie. Církev? Tu tu nechá. To, co podle něj stojí za řeč, přesune do Prahy. Ústí a Teplice zůstanou pod vedením několika málo lidí. A co se týče přespolních skupin v Náchodě, Havířově nebo Chebu – ty prý mohou klidně odejít do jiných církví.

Tenkrát to ve mně vyvolalo dvojí šok.

Za prvé: nechápal jsem, jak je možné uvažovat tímto způsobem. Že lidé, kteří celá léta věřili, že tu nachází to „jediné nejlepší v okruhu tří tisíc kilometrů“, mohou být najednou posláni, ať si klidně jdou „zemřít“ do jiných, „hříšných“ církví. Bylo to, jako by padla opona a za ní se ukázala tvrdá realita: lidé nejsou důležití, důležitý je jen plán.

Za druhé: okamžitě se ve mně spustila otázka, jak bych já sám mohl vůbec finančně zvládnout takový přesun do Itálie, když jsem na to tehdy absolutně neměl prostředky. Nebylo to totiž jen jeho přání – součástí sdělení bylo i to, že já se tam mám přesunout také.

A tak jsem – ač dost nešťastně – začal přemýšlet, jak ty peníze vydělat. Stejně jako většina lidí v NŽ jsem toužil zůstat blízko Mikiho. Nešlo jen o místo, ale o pocit, že patřím k něčemu důležitému – i když jsem jeho uvažování ve skutečnosti moc nechápal. A právě to pak silně ovlivnilo moje rozhodování a kroky v letech, která následovala. Ale to už je jiný příběh.

Dnes, o mnoho let později, vidím, že Miki na uskutečnění svého snu urazil velký kus cesty. Pořídil nemovitosti na těch správných místech. K přespolním skupinám se začal chovat tak, jako by pro ně bylo lepší, kdyby samy pochopily, že mají raději odejít. Ústí a Teplice? Každý ví, jak to tam je. A zůstává jen Praha.

Ukazuje se tedy, že nešlo o lidi. Ani o jakési slavné povolání být „strážcem na hradbách“ (Ezechiel 3,17), či proroctví o „roztažení svého stánku…“ (Izajáš 54,2) pro rostoucí dílo. Šlo o něco úplně jiného – o naplnění osobního plánu.

A to je věc, která zasahuje nejen mě: když někdo obětuje společenství, vztahy a důvěru jen proto, aby naplnil vlastní sen. Všechno ostatní se může zhroutit, hlavní je docílit svého.

A po mně potopa.

MČ