Přijmi synu má slova, moje rady opatruj jako poklad. Nakloň své ucho moudrosti a zamiluj si ji. Buď rozumný, naučím tě být pastorem.
Především dobře chraň svou pověst – na tom celý tvůj život záleží. Je třeba být vzorný ve všem, co konáš. Je třeba, aby druzí viděli tvou práci a nezpochybňovali tě. Pracuj, studuj, následuj mě. Musíš to udělat, jinak celý plán selže. Chraň svou pověst. Chraň mou pověst.
Buď vedoucí, proč bys nebyl? Rozhlídni se okolo. Copak nevidíš, co je to tady za materiál? Tohle je dobrá práce. Těžká, zodpovědná, ale dobrá. Kdo nechce vzít zodpovědnost do svých rukou, bude žít a pracovat pro toho, kdo tak učiní. Proto buď vedoucí. Copak chceš, aby ti někdo jiný říkal, co máš dělat? To nemáš za potřebí – můžeš sám udávat směr a oni budou poslouchat.
Hlídej svou pověst. Nikdo tě nesmí zpochybňovat. Lidé musí brát jako čest, že s nimi spolupracuješ, že sis udělal čas na rozhovor s nimi. Měj vysoký standard. Zjednej si respekt. Když toto učiníš, já ti pomůžu. Nemohu to ale udělat za tebe. Jinak by zpochybňovali mě.
Podívej, kolik lidí mě podrazilo. Kolik lidí za ta léta chtělo moji pověst zničit. Všechno jsem to ustál, takže se uč. Tobě věřím, že tu zůstaneš. U tebe věřím, že se podvolíš. Nás nikdo nerozdělí, budeme jedno. Všechno ti jednou předám, proto mě poslouchej.
Už dávno nesvěřuji nic lidem, kteří se neosvědčili. Chci je mít dlouho na očích. Chci, aby byli zakořenění. Chci, aby do této církve měli nainvestováno. Chci, aby nemohli jen tak odejít. Kdekdo se může zítra probudit, sbalit kufry a zmizet. Lidé ale musí znát důsledky svého jednání. Samozřejmě, že se ti vzepřou, když je to nebude nic stát. Proto musí za každou námitku proti tobě zaplatit. Musí mít důvod zůstat. Nesmí mít důvod tě zpochybnit.
Jak zaplatit, ptáš se? Jsi vedoucí, tomu bys měl rozumět. Copak nevidíš, kolik toho můžeš ovlivnit? Narušitele vyslechni. Jen, ať ti řekne, co mu vadí. To je ale všechno! Člověku, co má proti tobě námitky, nikdy své jednání nevysvětluj! Copak je to tvůj šéf, aby ses mu zodpovídal? Ne. Takže mu řekni, jaký je jeho problém, ať si uvědomí svou pozici a vrátí se tam, kam patří. Řekni mu, že o jeho chybách už dlouho víš a že nechápeš, jak zrovna on se opovažuje něco na tebe namítat. Jak troufalé! Jak neslýchané! Copak to zrovna jeho napadá – nezbláznil se? Musíš ho předejít. Musíš zakročit včas, než něco napáchá. Nesmí pošpinit tvou pověst – musíš si zjednat respekt a to se nedělá vysvětlováním, ale demonstrací moci.
První, co se nabízí, je informovat jeho nejbližší. Jestli je pravověrný, tak všichni jeho opravdoví přátelé jsou v církvi. Pravděpodobně tu má i rodinu. Možná tu poznal svou ženu. Všichni tito lidé ví, jak je třeba se k neposlušnému člověku postavit. Informuj je tedy. Řekni jim, že není v jednotě s vedením církve a jaké má nedostatky a ať se raději mají pro své vlastní dobro na pozoru. Oni i on budou mít strach. Nebudou spolu komunikovat. Narušitel si uvědomí důsledky svého konání. Přátelé a rodina mu řeknou, že by si také přáli, aby situace mohla být jiná, ale nejde to, když nemá věci v pořádku. Je to pro jeho dobro, dostává prostor k nápravě. Vidíš – už platí. Je sám a uvědomuje si, že jen ty mu můžeš zase pomoct. Paradoxní, ale je to tak. Společenský nátlak má obrovskou moc. Tvoje hodnocení lidí – tj. to o kom říkáš, že je v pořádku a o kom říkáš, že není – je tvou největší komoditou. Tvé hodnocení musí být důvěryhodné, proto hlídej svou pověst.
Když dotyčný bude dál paličatý a nezastydí se, tak ho veřejně pokárej. Má výtky na tebe, Božího služebníka? Samozřejmě, že nemá pravdu. Většina lidí by to měla pochopit a izolovat se od něho. I ti, které jen letmo v neděli zdravil, najednou budou odtažití. Většinou zde případ končí – dotyčný se začne sám v sobě vrtat a na opozici se už nezmůže. Po čase se vzdá a uzná, žes měl celou dobu pravdu. Ví, že je najednou úplně v koncích a prosí za odpuštění jen proto, aby zas mohl mezi lidi. Přeje si, aby mu jeho vlastní rodina odpustila, jakou opovážlivost si vůči tobě troufnul. Izolace a ztráta sebeúcty je dlouhodobě neudržitelná. Takový člověk se nějakým směrem vydá, ale tebe už neohrozí.
Různí lidé se proti tobě časem postaví. Někteří se proti tobě nepostaví slovy, ale svými skutky. K prohřeškům okrajových členů lze někdy přistupovat mírněji. Záleží, jestli je mezi vámi patrný rozdíl. Když jsi s nimi „netáhnul za jeden provaz“ a jejich provinění na tebe nevrhá špatné světlo, tak můžeš být poměrně velkorysý. Buď, protože se to hodí. Takového tě lidé musí znát! K laskavosti budeš mít méně příležitostí, než si myslíš. Proto, když můžeš, odpusť mu.
Čas od času vyjde najevo, že tě tahá za nos některý z tvých blízkých spolupracovníků. To je úplně jiný příběh. Ať je ti sebebližší, nemazej se s ním. Buď tvrdý – proč by se měl najednou z ničeho nic polepšit? A když k němu budeš shovívavý, jak si to lidé vyloží? Musí zaplatit cenu, musíš mít respekt. Ten podvodník bude lhát znovu a ty budeš vypadat jako slaboch. Proto nakresli čáru. Udělej mezi sebou a jím rozdíl. Odděl se – demonstrativně! Co na vaší společné cestě bylo špatně, dej na vrub jemu. Umyj si ruce – vyhoď ho.
To není na škodu – občas někoho vyhodit. Tohle je výběrový spolek. Lidi musí pokládat za mimořádnou čest, že tu ještě můžou být. Vzpomínky na ty co odešli, není vždy nutné mazat. Může přijít vhod, aby jejich příběh dále budil hrůzu – Ať si pamatují, jak to s podvodníky dopadá. Jen, ať mají stále před očima, jaká je cena za to, že tě někdo zklame. To je semkne – sjednotí se v tom, že chtějí být lepší. Budou oddanější stejně jako děti odpadlíků. Nepřijmout tvůj soud, znamená přijímat podvodníka a souhlasit s jeho podvodem. Zdůrazni, že přijímání podvodníka člověka poškozuje. Musí vědět, že se oddělují kvůli sobě, pro své dobro. Žádnou třetí možnost jim nedávej. Jen ať je ze svého středu vypudí a po zbytek svého života si v každý kritický moment řeknou: „přece nedopadnu jako tamten odpadlík.“ Půjdou dál – až na krev. Nabízej jen černou a bílou. Šedivá neexistuje.
Časem začne některým lidem ležet v žaludku tvé výlučné postavení. Zamyslí se: „proč vlastně?“. Když tě zpochybní nedůvěryhodná osoba, tak není co řešit. S tím si snadno poradíš. Může se ale stát, že tvé postavení zpochybní osoba osvědčená se značnou sférou vlivu. Čím vlivnější člověk, tím razantnější musí být tvůj zákrok. Okamžitě ho zbav jeho vlivu. Rozděl jeho spolek, ať ho už nikdo neposlouchá. Ostatní musí vědět, že když ho poslouchají, tak jdou proti tobě a že to bude mít vážné následky.
Když tento narušitel dále odmítá přijmout tvou výlučnost, nevyhazuj ho. To by nebylo moudré – je to moc do očí bijící. Dej mu velkorysý „čas k nápravě“. Odvolej ho ze služby, jestli nějakou má. Dej mu čas, ať o sobě přemýšlí. Poté svolej další jednání v užším kruhu vedoucích. Není třeba je předem informovat. Ať provinilec sám řekne, co chce vlastně řešit, o co mu jde a proč. Hůře tě teď zpochybní, protože jednání je o něm. Ty jednání vedeš, ty jsi vybral soudce, ty vydáš verdikt. Můžeš mu před ostatními připomenout, že to, kde se právě nachází, je důsledkem jeho jednání, že s ním nikdo špatně nejedná, že kdyby chtěl věci dát do pořádku, tak už je to dávno vyřešené. Řekni mu, že jsi přesvědčen, že záležitosti ve skutečnosti nelituje, že jen chce, aby věci byly zase „při starém“. Nevěř mu. Vyslov před ostatními obavu, že ti závidí tvé postavení. Budou na tvé straně, vždyť tebe nikdo nemá důvod nahradit. Vyšší postavení je nekřesťanská motivace. Kdo chce vyšší postavení, než si zaslouží, ať nemá žádné. Jakékoliv opoziční jednání musí mít následky!
I tento dříve důvěryhodný člověk se najednou odplazí jako zpráskanej pes. Nepotřebuješ další argumenty. Teď už je v otevřené opozici a to stačí. Ostatní vedoucí jsou na tvé straně – byli tam a dosvědčí jeho špatný stav. Narušitel cítí, že ho máš naprosto v hrsti. Bude rozčarován z toho, žes ho úplně vyšachoval z dialogu. Jeho slova nemají dále žádný význam. Nejen, že jsi svou výlučnost nezpochybnil, ani jsi ji nemusel obhajovat a protiútokem jsi ji demonstroval. Tohle je pro něho téměř neřešitelná situace. Když bude hodně dotěrný a nedá mu spát, proč s ním takto zacházíš, tak bude nutné v jednání ještě někdy pokračovat. Ví ale, co se od něj čeká – složit zbraně – a tak na to nebude spěchat. Možná se k tomu nikdy neodhodlá. Pamatuj – je nutné, aby znovu začal respektovat tvou výlučnost! Dokud to neudělá, tak ho nech tam, kde je. Když se zdráhá dlouho, tak je jasné, jak to skončí. Jednoho dne ti přijde email, že z církve odchází. Jestli vůbec. Možná se jen vypaří.
Celkově je to daleko šťastnější scénář, než kdybys ho chtěl rovnou vyhodit, protože by lidi nechápali, proč jsi to udělal, když ještě včera byl v tak dobré kondici. Když ho utaháš, tak to pak nikoho nepřekvapí, jelikož jeho stav byl posléze opravdu špatný – s nikým se pak už nebavil a na společném díle se nepodílel – navíc všichni si budou pamatovat tvé velkorysé gesto – tys mu přeci dával ještě šanci, ale on jí stejně pohrdnul. Ve chvíli, kdy odejde, potvrdí, žes měl celou dobu pravdu. Tys vyhrál. Jsi pravověrný, a proto jsi záležitost ustál. On byl zkažený, a proto se nevyrovnal s rozsudkem církve. To jak na záležitost nahlíží odpadlík, už nikoho nezajímá. Jeho verze příběhu nemá žádnou hodnotu. Neměl tě zpochybňovat.
Obecně je lepší, když si lidi moc nepřipustíš k tělu. Buď vstřícný a pozorný, ale jen když jsou jasné role. Když je člověk v tíživé situaci – je slabý, uvědomuje si to a prosí o pomoc, tak mu je třeba pomoci. Buď velkorysý! Oddaným dávej prostor. Těm, co tě plně poslouchají, svěř kus své pravomoci. To zvýší tvou důvěryhodnost. Podtrhne to tvůj dobrý charakter. Pokud je loajalita zpochybnitelná, drž si odstup. Kdo se dnes zdá loajální, zítra být nemusí.
I když někomu něco svěříš, pamatuj, že musíš hlídat, abys jen ty byl nositelem vize. Ostatní, ať pracují. Ať realizují tvé nápady a přání. Ať zpívají do mikrofonu a věší kabáty v šatně. Každý kdo roste, ať roste jen díky tobě. Otěže drž pevně v ruce a nikomu je nesvěřuj. Ani ti nejbližší nemusí vědět všechno. Dávej jim pokyny, ale důvody si nech pro sebe. Kdo se moc ptá na důvody, tak tě chce jen kontrolovat. Kdo tě chce kontrolovat, si myslí, že může být jako ty. Kdo si myslí, že může být jako ty, ti může zítra jít po krku. Takže buď ostražitý. Lidi tě musí poslouchat proto, že jsi vedoucí a ne proto, že tomu také rozumí. Nerozumí. Neví, o jakou hru jde. Většina z nich by to nezvládla ani jeden den. Říkej výsledky a nedávej jim čísla. Matematika je tvoje. Přijdeš sám na to, kde je třeba sčítat a kde odčítat. Oni, by tě jen zdržovali. Je krajně neefektivní muset neustále vysvětlovat své jednání. Nikdy to nekončí. Buduj důvěru – na tu ať se soustředí – to je pravá křesťanská kvalita. Pochybnosti do církve nepatří. Vyčleň se, ať je patrný rozdíl. Ať všichni vědí, že jsi nenahraditelný, že je třeba ti důvěřovat. Že je třeba tě o všem informovat. Že vše podstatné musíš rozhodnout ty. Časem se ve své pozici upevníš. O svém úsudku nebudeš pochybovat. Budeš věci vidět čím dál jasněji. Budeš jednat v autoritě.
Čili můj milý synu, jestli chceš být pastor, dobrou ale náročnou práci sis vyvolil. Buď pevný, jistý neochvějný. Buď vladař. A chraň svou pověst.
PS:
Vše je připravené – neboj. Sepsal jsem to již při založení církve. Vedoucí pastor nemůže být odvolán. Na hřišti jsi sám. Kontrolní mechanismus neexistuje. Rada církve tě může vyzvat k rezignaci, ale ty určuješ, kdo v ní bude. S tím si poradíš. Rozhoduješ o členství všech lidí. I podle práva můžeš vyhodit kohokoliv. Je to tvá církev. Nikomu do toho nic není.
A ještě jedna rada na konec. O penězích moc nemluv. Je to moc okaté, triviální. Když lidi přesvědčíš o svém výlučném postavení – že jsi Boží vyvolený – tak ti je dají sami, dobrovolně a s písní na rtech. Takhle to funguje.
Opravdu by ses pod to podepsal? Opravdu jsi nezažil psychický nátlak? Opravdu nejsou rozdělovány rodiny?
NOVÝ ŽIVOT 