V tomto článku bych se chtěl věnovat dogmatismu, tedy přístupu, kdy je určitým tvrzením přikládána absolutní pravdivost a platnost a jejich kritika nebo zpochybňování je potíráno za použití donucovacích prostředků.

Obecně jsou v CNŽ všechna tvrzení Mikuláše Töröka (do značné míry i ostatních vedoucích) chápana jako dogma. Kromě toho je ve svých kázáních zdůrazňuje frází: „A hotovo!“ Tím zakončuje vyjádření se k určité situaci nebo problematice, čímž jasně dává najevo, že diskuzi na toto téma nepřipouští. Tato dogmata jsou pak tvrdě vymáhána pomocí zastrašování, ponižování (buď soukromě, nebo i veřejně před církví) a ostrakizace.

Důležitou strukturou v tomto systému jsou tzv. skupiny. Jedná se o semináře pro cca 15 osob, které se konají obvykle jednou za dva týdny. Příslušnost ke skupině je členovi přidělena, čímž zároveň spadá pod autoritu vedoucího dané skupiny, který je v podstatě chápán jako mentor, nebo osobní kouč svých svěřenců. Vedoucí skupin jsou jmenováni a odvolávání Mikulášem Törökem.

Už zahájení skupiny společnou modlitbou jsou nástrojem kontroly, pokud totiž postoje vyjádřené v modlitbě člena jsou považovány za závadné, je za to člen ostrakizován a může být dokonce potrestán. Následuje buď téma zadané vedoucím, nebo otázka od člena, která ale zpravidla musí být zaslána předem a musí být zaměřena na aktuální životní situaci člena. Vedoucí skupin mají tedy naprostou kontrolu nad tématy skupin. Dochází také k případům, kdy jsou členové za obsah zaslané otázky vedoucím ponižováni nebo jinak napadáni.

Na základě účasti a aktivity na skupinách je také členovi přidělován jeho církevní sociální status tzv. duchovní stav. Dlouhodobá neúčast na skupinách bez udání vážného důvodu je proto považována za závažný prohřešek vede ke značné ostrakizaci člena, který je potom označován jako „okrajový člen církve“. Těm se ostatní zpravidla vyhýbají, protože jinak by byli sami označeni za okrajové členy. Vážnost přikládaná účasti na skupinách je dokládána také tím, že zákaz účasti na nich je považován za jedno nejzávažnějších kárných opatření a v zásadě totožné s podmíněným vyloučením.

Na závěr zmíním konkrétní sled událostí. Na jedné z pražských skupin se jeden člen vyjádřil, že odmítá slepě přijímat tvrzení vedoucích, ale že se o jejich platnosti přesvědčí sám. Vedoucí dané skupiny na něj okamžitě zvýšil hlas a ze skupiny jej vykázal. Následně byl dotyčný člen podmíněně vyloučen a zanedlouho byl vyloučen definitivně, při čemž byl, jak je zvykem, náležitě očerněn. A hotovo!