Myslím, že intenzita naší dekonstrukce z náboženství (tedy ztráta víry, změna přesvědčení, dekonverze apod.) odpovídá intenzitě náboženské oddanosti, kterou jsme dříve žili. Pokud pro vás bylo náboženství spíše povrchním koníčkem, může být dekonstrukce mírná a relativně snadná. Pokud však bylo vaším vším, může být dekonstrukce hluboká, intenzivní a bolestná. Pro jedny je to jen křižovatka, pro druhé hluboká krize. Pro jedny mírný obrat, pro druhé akutní trauma.

Během svého života jsem pozoroval různé druhy dekonstrukce – sociální a filozofickou.
Dekonstrukce „z církve“, tedy ta sociální, zasahuje rodinu, přátele, manželství, každodenní činnosti, odpovědnosti, loajalitu i zkušenosti s duchovním zneužíváním. Následuje dekonstrukce „z přesvědčení“, tedy filozofická: otázky smyslu života, účelu bytí, osudu, naděje, pohledu na posmrtný život, důvodů, proč jsi byl milován, chráněn a o koho bylo pečováno.

Obě tyto dekonstrukce jsou náročné. A pokud probíhají současně, pak upřímně – přeji hodně sil.

Tak jako vás na začátku víra a církev dokázaly ohromit a formovat, stejně – ne-li ještě silněji – vás zasáhne i jejich rozklad. Ovlivní vaše duševní zdraví, tělo, chuť k jídlu, vztahy, smysl pro účel i váš pohled na svět. Zasáhne všechno a nic nezůstane nedotčené. V určitém bodě prostě jen přežíváte. Máte pocit, jako byste se narodili do nového světa, kde není dost kyslíku. Nic už není takové, jaké bylo – a to může být hluboce traumatizující. A mohu vás ujistit: mnozí lidé kolem vás tomuto traumatu nebudou rozumět.

No a co.

Důležité je, abyste se začali starat o sebe a dovolili si být sami sebou. Jednou z věcí, ze kterých se budete muset během dekonstrukce vymanit, je přesvědčení, že se musíte neustále řídit tím, co si myslí druzí – jen abyste je náhodou nezklamali. Toto přesvědčení je produktem teologicko-církevního myšlení, které nás učilo, že nikoho nikdy nesmíme pohoršit, a pokud se tak stane, je to naše vina, kterou musíme napravit. To však není pravda. A právě během dekonstrukce to začnete postupně rozpoznávat. Nejde o aroganci.

Na prvním místě se totiž musíte postarat o sebe – bez ohledu na to, co si o tom ostatní myslí. Je na vás, abyste si našli vlastní cestu, která už nebude diktována očekáváním druhých.

Říkám to každému, s kým o tom mluvím: Vytvoř si svůj vlastní, jedinečný čas. Uč se naslouchat sobě a hledat svou cestu. Postupně zjistíš, že jsi sám sobě tím nejlepším pečovatelem. Je čas začít s tímto aspektem pracovat.

David Hayward