Tuhle zásadní otázku položil podle Markova evangelia Ježíš zákoníkům o Janově křtu. Zákoníci se této otázky oprávněně báli, protože má rozsáhlé důsledky. Na nejrůznější námitky byla často odpověď? „Ale on je přece pomazaný Bohem!“ a na otázku, jak to vědí: „Vždyť od něj přece máme živé slovo!“ Ale jak to poznáme?

Poté, co jsem si uvědomil křivost pastora, která otřásla celým mým dosavadním životem, položil jsem si otázku: „Je moje víra z nebe, nebo z lidí? Jestli je z nebe, pak se o pastorovi mýlím a mám poslední šanci se podřídit a uniknout ze spárů hříchu. Pokud je ale z lidí, žil jsem v otroctví pověrčivosti.

Začal jsem se ptát sám sebe, z čeho moje víra vychází. Velkou měrou se na tom podílely prožitky Boží přítomnosti a oslovení kázaným slovem. Odkud ale tyto prožitky pochází? Jak poznám, co je skutečně od Boha? V tomto rozlišení jsem spoléhal na církev. V církvi jsem ale čím dál tím víc spatřoval dvojí metr, zákulisní hry a pokrytectví, nemohl jsem na ní proto dále spoléhat.

Poslední oporou mi tedy zůstala Bible. Jak ji ale mám číst a vykládat? V tom jsem se také spoléhal na církev, ale teď jsem chtěl sám hledat tu správnou cestu. Nastudoval jsem nejrůznější výklady a pojetí a bylo to, co člověk to názor. Snažil jsem se proto dopídit co nejpůvodnějšího významu a tehdy jsem zjistil šokující věc. S autory Bible je to úplně stejně, co člověk to názor.

Nakonec jsem tak došel k překvapivému závěru: Úplně všechno je to z lidí. A tak jsem ztratil víru a našel svobodu. Konečně můžu říct, že hřích nade mnou už nepanuje.

Zasláno čtenáři tohoto blogu