Poměrně nedávno jsem začal chodit na psychoterapii a můžu to jedině doporučit. Pochopitelně jsem se zajímal i o to, co to vlastně je a jak to zhruba funguje. Všiml jsem si několika zajímavých podobností a zároveň zásadních odlišností s pastorační službou v CNŽ.

Když mluvím s lidmi z venku o tom, jak to vlastně v CNŽ funguje, je pro mě poměrně obtížné vysvětlit podstatu role vedoucího skupiny. Pro zjednodušení je obvykle nazývám mentory. Jednou z náplní jejich práce je, řekněme, osobnostní rozvoj jejich svěřenců. Je tedy takový psychoterapeut amatér. Ukážeme si na několika (zdaleka ne všech) zásadách, jak moc se jejich práce odlišuje. Dovolím si zdůraznit, že zmíněné zásady slouží především k ochraně klienta, protože jejich porušování prokazatelně může vést k jeho vážnému ohrožení/poškození. Jejich porušování proto také m.j. vede k zákazu činnosti, nebo jiným právním následkům, pro daného terapeuta.

Vybrané zásady psychoterapie:

1) Terapii smí poskytovat pouze licencovaní odborníci. (Jen tak mezi námi, kolik vedoucích skupin si myslíte, že by zvládlo složit zkoušku ze základů psychologie?)

2) Terapeutický vztah – Pro terapeuta jste klient, pro vás je terapeut terapeut, nic víc. Ani jedna ze stran nesmí být osobně zaujatá nebo citově vázaná. Terapeut v žádném případě nesmí být váš „nadřízený“.

3) Mlčenlivost – Teraupeut nesmí šířit žádné informace, které se o Vás dozvěděl v průběhu sezení. Zákonem jsou přesně stanoveny určité výjimky v případech, kdy by zamlčení vedlo k ohrožení života, nebo vážnému ohrožení zdraví. V případě terapeutů je porušení mlčenlivosti trestným činem.

4) Bezpečné prostředí – Terapeut neustále dbá na to, aby vás nevystavil větší míře stresu, než jste momentálně schopni zvládnout. Pokud o něčem nechcete mluvit, nemusíte. Terapeut vás také nikdy nesoudí a NIKDY neponižuje. Cílem terapie je totiž mimo jiné rozvíjet pozitivní vztah klienta k sobě samému, to totiž dává sílu a motivaci ke změně.

5) Bezkonfliktnost – Terapeut se s vámi nehádá, ale snaží se vám poskytnout perspektivu, chápe, že je obtížné vymanit se z naučených způsobů chování, myšlení a prožívání. Terapeut chápe negativní reakci na kritiku jako přirozenou, může na ni upozornit, ale nikdy vám ji nevyčítá.

6) Dobrovolnost – S výjimkou soudem nařízené léčby není nikdo povinen chodit na terapii ani v ní pokračovat, pokud nechce. Terapeut vám také nikdy neřekne, že mrháte jeho časem, protože je to jeho práce, za kterou je placen.

Ještě poznámka na konec. V článku jsem pro jednoduchost používal pouze mužský rod, ale tyto věci jsou na pohlaví nezávislé. Psychoterapii zcela běžně poskytují ženy a není na tom nic zvláštního, což se nedá říct o funkci vedoucího skupiny.