Opět jsem dlouho přemýšlel, jestli ti psát. Těžko ti můžu za těchto okolností pouze popřát k narozeninám. Předpokládám, že si o mně a mých slovech už dopředu myslíš své a možná vůbec nejsi zvědavý na to, co ti chci říct. Přesto ti pár svých postřehů píši pro případ, že bys v sobě našel ochotu se tím zabývat, přemýšlet nad mými současnými názory.

Velmi často přemýšlím nad tím vším, co se stalo, jakou roli v mém životě měl MT a NŽ. Zpětně hodnotím, že v NŽ se řemeny neustále utahovaly do míry, která je pro člověka, jeho psychické zdraví a přirozený vývoj osobnosti, jen velmi těžko snesitelná. Role pastora se stala nad míru dominantní, nezpochybnitelnou, jeho rozhodnutí jsou neodvolatelná, mnohá tvrzení nepřezkoumatelná. Myslím, že značné množství lidí je indoktrinovaných a jednají dle pravidel NŽ, protože zkrátka nikdy nic jiného nepoznali, anebo poznali, ale okolnosti je k „jednotnému smýšlení“ přiměly, neměli na výběr. Cena za to odejít je totiž příliš vysoká. Každý ví, že tím a) bude odepsán všemi svými nejlepšími přáteli b) vyhodí velkou část svého života do koše c) vstupuje na cestu neprobádanou, kde na něj čeká mnoho složitých samostatných rozhodnutí d) změní své názory a bude muset ostatním i sobě tuto změnu vysvětlit – dost možná připustit omyl. Vždyť tam sám chtěl být, takže je to především jeho vlastní pochybení! Na tuto úroveň se těžko klesá z pozice triumfálního sboru, jakým NŽ je.

Každé uzavřené společenství, jakým je i NŽ, vědomě či nevědomě ve svých členech pěstuje mechanismy, kterými upevňuje svou exkluzivní pozici a zajišťuje si tak oddanost svých členů. Vše je přitom v samém jádru velmi křehké a vyžaduje obrovské množství práce takové množství lidí k jednotnému myšlení přimět. Za tímto účelem užívají uzavřená společenství určitých metod, kterými se snaží neposlušné, či zbloudilé členy opět přimět k poslušnosti, popřípadě se jich zbavit, aby neohrozili loajalitu a oddanost ostatních. Proto mnohým z vás je vtloukáno do hlavy, že nemáte poslouchat své pocity a nezaobírat se tím, co chcete, ale vždy upřednostňovat zájmy církve, Božího díla, oddaně sledovat a naplňovat pastorovu vizi. Je vám předkládáno, že je bezpečnější nerozumět a poslouchat, než se snažit porozumět a jednat dle svého skutečného svědomí. Když vyjevíš své opravdové pocity, názory a jednáš dle svého svědomí, často jsi sražen na kolena. Tvůj status v církvi a z něho pramenící benefity i rizika, mají plně ve své moci spravedliví vedoucí. Myslím, že spravedlivost soudů, je velmi subjektivní, zvláště s neobyčejnými přesvědčovacími schopnostmi, které MT má. Ano, mnoho věcí si vykládám nyní „tělesně“, protože pro „duchovní“ optiku člověk někdy nevidí věci do očí bijící – například fakt, že pro svou víru a oddanost se člověk stal nezdravě závislým a nemá kontrolu nad svým životem.

Pravděpodobně bys to popřel, ale já jsem přesvědčený, že i tebe již několikrát zlomili, veřejně pokořili, přiměli k nápravě v situaci, kde bylo jasné, že ti pravděpodobně nic jiného nezbyde, než „učinit pokání“. Alternativou je totální (a plně zasloužený?!) osobní krach. Nechceš být pohoršením, a proto to zkousneš. Myslím, že to je skvělý bič na to vždy včas vypnout vlastní mozek a poslechnout. Po čase se člověk jde raději rovnou dopředu zeptat na to, co má dělat, jelikož si přeje, aby jeho rozhodnutí bylo „trefou do černého“ a nemusel riskovat obvinění z nekázně či svévolnosti, být pohoršením. Skvělý bezpečný život pod autoritou s malou hvězdičkou v zápatí, totiž že přicházíš o svojí identitu a osobní svobody. Strach z pohoršení je nástrojem manipulace a pohoršení jako takové dostatečným důvodem k úplné společenské diskreditaci, vyloučení. Jsem přesvědčený, že mnoho lidí k osobnímu krachu přiměly despotické soudy MT a nikoliv dopady jejich vlastních provinění.

Upřímně doufám, že se někdy ještě uvidíme a že až se uvidíme, že se dokážeš oprostit od všech naučených obranných mechanismů vůči MT a NŽ. Mám totiž velké podezření, že o ničem jiném rozhovor nebude a je mi líto, že to celé musí vést k takovéto zákopové válce.  Dále jsem přesvědčen, že odloučení, které je výsledkem takovéhoto jednání, za to nestojí. Souhlasit se mnou druhá strana nemusí, ale měla by být schopna vést dialog. To se ale v NŽ nepraktikuje. Dialog je nebezpečný. Raději se vědomě, dobrovolně vyčleňujete a opevňujete ve své nezměnitelné pozici  – kde čekáte, až druhé straně dojde, že máte pravdu. Jestli k nějakému rozhovoru dojde, tak již před rozhovorem je jasné, jaký musí být výsledek – je jasné, kdo musí ustoupit. Jestli spolu někdy budeme ještě mluvit, tak takovýto způsob rozhovoru opravdu nepotřebuju. Nepotřebuju ovšem ani, abys byl jako já, ani aby sis o NŽ myslel to co já.

Mrzí mě, že mě s těmito názory nyní pravděpodobně vnímáš jako opozici či riziko. To, co jsem výše napsal ovšem, nemělo za cíl ti ublížit ani pošpinit NŽ. Hodnotím tím svůj život a svou dosavadní zkušenost na základě vlastního, současného poznání. Nevyřčený, ale velmi pravděpodobný pohled, že tebe (nebo NŽ) takovýmito názory nějak poškozuji, je zase pouze názorem tvým. Jsem přesvědčen, že MT neadekvátně potírá všechny kritické hlasy. Sebereflexi na základě vnější kritiky principiálně odmítá, přesto od druhých čeká, že budou na jeho reflexi 100% závislí. To se mi nezdá spravedlivě vyvážené.

Přemýšlej nad tím, prosím.

Tvůj bratr