Řada věřících udává jako jeden z důležitých zdrojů své víry specifický prožitek, který mají při kázání. Obvykle udávají, že se jich kázané slovo osobně dotýká a je v něm cosi, co se liší od všeho ostatního. To si dotyční obvykle vykládají jako nadpřirozené působení a berou ho jako důkaz pravdivosti učení. Existuje ale i jiné vysvětlení tohoto jevu, které v tomto článku rozeberu a nechám na Vás posoudit, která z možností je pravděpodobnější.

Tyto prožitky mohou pocházet ze zcela přirozených reakcí mezi kazatelem a publikem. Velkou roli v tom hraje i hudba, zpěv a společné modlitby, ale v tomto článku bych se chtěl zaměřit přímo na kázání.

Cílení na emoce:
Jedním z hlavních nástrojů manipulace, je cílené vyvolávání žádaných emocí v publiku. Tím, že lidé vnímají stejné reakce ostatních se navíc jejich vlastní reakce umocňují a naopak, pokud vnímají odlišné reakce ostatních, jejich vlastní reakce se oslabují. V praxi to pak připomíná ozvěnu, kazatel něco řekne a čeká na reakci publika, které se pak sborově zasměje, rozčílí, zvolá amen apod. Jak vlastně kazatel emoce vyvolává? Pochází to z obsahu, nebo z formy? Emoce jde často ovlivnit už jen zvýšením nebo ztišením hlasu, příp. dramatickou pauzou. Jak se kazatel tváří, jak se mění jeho tón, zvyšuje hlas? Důležitou roli v tom hraje také nálepkování. Některá slova si prostě spojujeme s určitými pocity. Nepohoršuju se nad něčím, např. jen proto, že to kazatel označil za odpadlické? Nepřijde mi něco směšné jen proto, že se tomu kazatel směje? Jaké emoce ve Vás vlastně kázání obvykle vyvolává? Nejsou to nejčastější pocity obětí manipulace, strach, vina a stud?

Jediná pravda:
Manipulující kazatelé obvykle označují svoje kázání za jedinou pravdu a varují před všemi ostatními, které označují za lháře a manipulátory. Jak se kazatel vyjadřuje o lidech odlišného názoru? Argumentuje, nebo to smete ze stolu s tím, že je to zákeřná lež? Proč vlastně věříte tomu, čemu věříte? Protože jste to zvážili a ověřili si to, nebo proto, že Vám kazatel pořád dokala opakuje, že to, co říká, je jediná pravda? Ověřujete si vlastně vůbec, co Vám kazatel říká? Jak se staví kazatel k ověřování, vítá ho, jako zdravý projev kritického myšlení, nebo před ním varuje, jako před známkou zatvrzelosti a pýchy?

Argumentační fauly:
Je snadné, především v živém přednesu, přehlédnout děravou argumentaci. Používá vůbec kazatel argumenty, nebo jen autoritativně pronáší tvrzení? Dává čas na zamyšlení nad argumenty, nebo hned pokračuje v řeči? Má tendenci zasypávat Vás množstvím argumentů? Používá místo argumentů smích nebo osobní útoky, např. „co tenhle světák o tom ví“, nebo „jen odpadlík by si něco takového myslel“? Podává kazatel problémy černobíle, že je to tak nebo tak a nic mezi tím? Může vůbec svoje tvrzení něčím doložit?

Síla zvyku:
Jak dlouho už posloucháte kázání daného kazatele? Má svá specifická gesta, fráze, tón hlasu, mimiku atd.? Čím to je, že se hned v úvodu kázání naladíte na tu správnou vlnu? Nemáte obdobné pocity, když zazní znělka vašeho oblíbeného seriálu? Je kazatel skutečně vyjímečný, nebo jste si ho prostě oblíbili?

Ovoce:
Jak na Váš život dlouhodobě působí daný kazatel? Rozvíjíte se jako osobnost, upevňují se Vaše vztahy, poznáváte a přijímáte sami sebe, zvládáte lépe vnitřní i vnější konflikty, žijete plnější život, nebo jste stále vyčerpanější, konflikty se kupí, Vaše sebevědomí se bortí, věci děláte už jen ze zvyku a neustále máte pocity viny?