V zásadě každé společenství nebo organizace potřebuje nějaký systém vedení. Fungování vedení má naprosto zásadní dopad na povahu společenství. Vedení může buď fungovat ve prospěch společenství a naplňovat cíle společenství, nebo může sledovat pouze své zájmy. To je problém, který se táhne celou lidskou historii, jak zabránit zneužívání pravomoci?

Jedna z naprosto zásadních věcí je jasně vymezit účel a rozsah kompetencí vedení. Ten musí být společenstvím všeobecně přijímán a je velmi na pováženou, pokud s tím samo vedení manipuluje. Co je vlastně cílem společenství? Ten bude jasným měřítkem, jestli vedení plní svoji funkci. Komu se vlastně vedení zodpovídá? Ma společenství přehled o jejich činnosti? Jak vedení reaguje na žádosti o vysvětlení a obhájení svých postupů? Jakým způsobem je vedení vybíráno? Je to způsob, se kterým jsou všichni obeznámeni a všichni s ním souhlasí? Volba hlasováním není nezbytně nutná, ale stojí za zamyšlení, jaké by asi hlasování mělo výsledky. Konkrétně ze dvou úhlů pohledu. Byli by zvoleni ti, kdo jsou ve vedení? Jaký by byl poměr hlasů? Byla by vůbec opozice? Je to totiž právě neexistence opozice, která jasným znakem uzurpování moci. Slovo opozice máme často spojené s negativními věcmi, ale opozice může být konstruktivní kritikou nabízející rozumnou alternativu. Mimo jiné už i to, když vedení a opozice jsou na nože, je známkou toho, že ve společenství dochází k boji o moc.

Dobré vedení je tedy transparentní, má důvěru společenství, vítá konstruktivní kritiku a drží se svých jasně vymezených pravomocí a povinností. Naopak, velký pozor je třeba si dát na lidi, kteří kumulují moc, obvykle ve spirále. Své postavení využívají k získání vyššího postavení a vyšší postavení k získání ještě vyššího, atd. Zároveň jejich kontrola a moc nenápadně pronikají do všech zákoutí společenství, postupně jsou odstraňovány i kontrolní mechanismy, až nakonec začne být likvidována opozice.