Jedním z poznávacích znaků totality je důmyslné vytvoření podmínek, za kterých mají právo na dobrý a důstojný život pouze ti lidé, kteří:

• dlouhodobě žijí v souladu s propagandou
• neohrožují (a nikdy neohrozili) vládnoucí skupinu
• své schopnosti plně využívají k tomu, aby upevňovali moc a vliv vládnoucí skupiny

Ostatní, kdo tak nečiní, jsou nespolehlivými, případně disidenty, opozicí, nepřáteli anebo hrozbou. Takoví nemají na dobrý a důstojný život nárok. Totalita zpravidla neumožňuje těmto lidem vést dialog ani svobodně odejít. Daleko častěji je penalizuje na odiv všem, aby zdůraznila, že opoziční chování se nevyplácí. Totalita má metody, jak nespolehlivé k předepsanému chování přimět.

Proč máme za to, že Církev Nový Život je řízena totalitně?

I zde jsou totiž dobré vyhlídky na život privilegiem těch, kdo žijí v naprostém souladu s vedením. Neočekává se, že si budeš myslet něco jiného. Stačí se někomu mezi čtyřma očima svěřit, že máš pochybnosti a radikálně to může zatřást tvou budoucností. A mrazivé je i vědomí, že tak smýšlí úplně všichni. Všichni v církvi vědí, že jedinou nadějí na dobrý život, je plně podporovat hlas pastora a eliminovat hlas každého, kdo pastora ohrožuje. Kdyby pastor zjistil, že stížnost na jeho hlavu někdo vyslechl a nenahlásil, okamžitě vyhlídky na dobrý život pro takového člověka blednou. Pokud by daná osoba náznak stížnosti nejen vyslechla, ale dokonce vyjádřila souhlas či se opovážila se stěžovatelem soucítit, od té doby ztrácí na dobrý život nárok. Proto ty velmi riskuješ, když chceš druhému své pochybnosti svěřit a riskuje i každý, kdo tě vyslechne.

Když se tvá pochybnost provalí, lidé se od tebe lusknutím prstu stáhnou. Přestanou tě zvát na společné akce, nenabídnou ti pomoc, budou se bát s tebou mít cokoliv do činění. Ti odvážnější, kdo se k tobě budou dál chovat přátelsky, se okamžitě dostávají na stejnou černou listinu jako ty. Lidem je dokonce zapovídáno jít (jako pouhý host) na svatbu lidí, kteří se neseznámili dle scénáře předepsaného vedením. Je irelevantní, že oba jsou křesťané, kteří roky žijí v církvi. Souhlasit s takovou svatbou je ohrožování jednoty církve, respektive vlivu pastora. Proto, kdo se svatbou souhlasí, nesouhlasí s pastorem. Kdo nesouhlasí s pastorem, nemá jako nejvyšší prioritou podporovat jeho moc a vliv a tudíž nemá právo na dobrý život.

Takže jakou vládu máš nad svým životem? Čím je podmíněno přátelství v této svorné církvi? Jaké kritérium musí bezpodmínečně splňovat tvůj protějšek, když uvažuješ o sňatku? Ty musíš být loajální a druhý musí být loajální. Sám se musíš nejprve zapřisáhnout, že budeš podřízen vedení, poté si musíš stejnou podřízenost ověřit u druhého a teprve poté můžeš uvažovat o vzájemném vztahu. Když nebudeš plně loajální, vedoucí budou tvůj protějšek o tvém stavu varovat a když s tebou stejně bude chtít být, tak i on přijde o svou věrohodnost. Oba přijdete o právo na dobrý život. Nejprve si musíte oba nezávisle vyřešit problémy své loajality a teprve poté můžete začít opět doufat, že lze uvažovat o vztahu. Copak totalitní mechanismus není jasný?

Jak může ale někdo za těchto podmínek tvrdit, že motivem k službě Bohu je ryzí láska z čistého srdce? Vždyť bez služby Bohu nelze mít důstojný život! Jak můžeš tvrdit, že mu v této církvi lidé slouží bez touhy po zisku? Lze to vůbec následovníkům věřit? Jak to dokážou sami rozlišit? Vždyť jim jde o přežití! Na cestu služby Bohu je vede vlastní pud sebezáchovy víc než touha činit dobré pro Boha! Kdo totiž z této cesty schází, je církví okamžitě penalizován a svá práva ztrácí. „Dobře mu tak, křivákovi!“

A co je alternativou? Věčné zatracení?