V současné době dochází k zajímavým změnám v organizaci Svědků Jehovových a to mě vede k zamyšlení nad tím, jaké změny můžeme očekávat v církvi Nový život. Podobnost mezi těmito organizacemi je hlavně v jejich sebepojetí a struktuře vedení. Takových společenství samozřejmě existuje celá řada. Základem jejich identity je vymezení se vůči okolí pózou morální nadřazenosti a jejich vedení je založeno na silné autoritě jejich samozvaných elit – v případě Svědků Jehovových správní rady, v případě CNŽ rodiny Törökových. I když se takováto společenství jeví jako zcela rigidní, musí se i ona, pokud mají zachovat svou existenci, přizpůsobovat společenským a vnitřním změnám. Na jednu stranu musí být dostatečně zpátečnická, aby si zachovala svoji identitu, na druhou stranu nesmí být příliš zpátečnická, aby neztrácela především mladé členstvo. Podobně musí být vedení dostatečně přísné, aby si udrželo postavení, ale ne příliš přísné, aby nepřekročilo práh tolerance svého členstva.
V současnosti se CNŽ potýká s třemi hlavními problémy. Dospívající členstvo odchází. Život v církvi je pro mnoho z nich ubíjející a požadavky církve jsou pro řadu z nich, minimálně v jejich očích, nesplnitelné, a to v takové míře, že řada z nich není ani pokřtěna. Dosavadní opatření v této oblasti selhala. Studijní pobyty v Bärenfelsu skončily fiaskem. Jeden z hlavních vedoucích byl odvolán a následně vyloučen i s celou rodinou, řada účastníků a účastnic v následujících letech odešla nebo byla vyloučena. Tlačit na pilu v otázce obrácení a křtu se také nevyplatilo a pouze situaci zhoršilo. Z toho ale nebude snadné couvnout, přesto musí vedení najít způsob, jak obrácení a křest udělat pro dospívající srozumitelným a splnitelným, aniž by otevřeně zpochybnilo své dosavadní kroky. Dá se proto očekávat, že vedení zformuluje svoje očekávání a požadavky do konkrétnější podoby, a i vzhledem k současnému posunu v chápání víry budou tyto požadavky a očekávání více spočívat v poslušnosti a méně v citovém a duchovním prožívání obrácení.
Další ze zásadních problémů jsou vyloučení a odchody vedoucích. To do značné míry souvisí s předchozím bodem, protože řada vedoucích se není ochotna odříznout od svých dětí, zvláště, pokud jejich situaci vnímají podobně, jako ony. Dalším z problémů jsou nejasně vymezené role. Právě z něho vychází celá řada neshod, které vyústí ve vyloučení nebo odchod z církve, mimo jiné i proto, že není jasně nastaven postup, jak tyto situace urovnat. Opět se tedy nabízí jasné nastavení konkrétních očekávání a požadavků.
Tento problém prohlubuje, ale zároveň může pomoci vyřešit otázka nových vedoucích. Mladí členové a členky, kteří mají ambice a loajalitu ke službě, nemají vytyčenou jasnou možnost kariérního postupu. Narážejí stejně jako ostatní na nejasně formulované požadavky a očekávání a tím se dostávají do „špatného duchovního stavu“, ze kterého se, opět kvůli nejasným požadavkům a očekáváním, jen velmi těžko dostávají. Protože už vyloučení není tak časté jako dříve, kárný proces se stává natolik ubíjejícím, že ho velká část členstva prostě nevydrží a buď odejdou, nebo rezignují na své ambice a spokojí se s přežíváním na okraji církve. To se však také stává čím dál těžším.

Pokud má CNŽ nadále fungovat, vedení bude muset chtě nechtě upustit od dosavadní nejasnosti a jasně formulovat konkrétní požadavky. To s sebou ale nese nutnost ujasnit si, na kterých požadavcích je ochotno ustoupit a na kterých bude nekompromisní. Toto rozhodnutí bude mít zásadní důsledky, protože ne každý bude ochotný tyto požadavky přijmout a takto jasná formulace je postaví před rozhodnutí zůstat nebo odejít. V minulosti už došlo k celé řadě uvolnění, například v otázce filmů a literatury, ale i v make-upu a barvení vlasů, a k nim jistě bude docházet i nadále, avšak vždy jen tak, aby si vedení udrželo kontrolu nad členstvem. Tato uvolnění nemusí být komunikována tak otevřeně; stačí, když jasně stanoví požadavky, na nichž trvají, a na těch, na kterých ustoupí, mohou tiše tolerovat, jak je to v takových věcech jejich zvykem.