Pro řadu lidí je nepochopitelné, jak mohou být členové CNŽ tak krutí ke svým nejbližším, když se na první pohled zdá, že mezi sebou mají silné vazby. Část odpovědi nám může přinést Milgramův experiment, provdedený v roce 1963.

Dobrovolníci se domnívali, že mají testovat vliv fyzických trestů na mentální výkon a druhému dobrovolníkovi dávat stále silnější elektrošoky za nesprávné odpovědi. Druhý dobrovolník byl ale najatý herec a přístroj ve skutečnosti šoky nepodával. Oba oddělovala zeď a komunikovali spolu přes mikrofon. Herec předstíral stále větší bolest, později i potíže s dýcháním a nakonec dokonce bezvědomí, přičemž byl dopředu poučen jak přesně má na každý stupeň intensity reagovat.

Dobrovolnící reagovali všichni velmi podobně. Pouze 2% z nich neprojevovali žádný soucit s hercem a pokračovali až do maxima. Zbylí dobrovolníci se pochvíli zdráhali pokračovat. V místnosti s nimi ale byl vedoucí experimentu, který na ně naléhal, aby pokračovali, a tak 45% dobrovolníků pokračovalo až do předstíraného bezvědomí a 65% až do úplného maxima.

Experiment měl metodické nedostatky a byl eticky kontroverzní. Jeho výsledky byly ale natolik šokující, že byl v několika modifikacích zopakován. Výsledek byl vždy stejný, vliv autority otupuje morální zábrany.